Belfast 2018

Utekly už víc jak tři týdny od mojí poslední návštěvy ZOO Belfast a téměř tři týdny od návštěvy Dublinu. A zatímco pro odkládání článku z Dublinu mám konkrétní důvod, u Belfastu se můžu vymluvit jenom na málo času a moji lenost. Takže se do toho jdu radši konečně pustit, než zapomenu úplně všechno, co jsem se dozvěděla.

Gorilí skupina se od minulého roku v ničem nezměnila, jenom děti povyrostly a babička Delilah hodně zestárla. 15. května oslavila svoje 55. narozeniny a je to na ní už bohužel vidět. Těžko a pomalu se pohybuje, chůze jí dělá problémy a drží se spíš o samotě. Byla jsem ráda, že letos jsem neviděla žádné drsné popichování od Baaka jako to bylo vloni. Jako by i děti chápaly, že srandičky jsou sice hezká věc, ale tady se to už nehodí. Ošetřovatelka Tracey nám později řekla, že Delilah dostává speciální stravu a nějaké léky, ale víc pro ni dělat nemůžou. Nevypadá, že by ji něco trápilo, jenom ji prostě dostihlo stáří. Vzpomněla jsem si na to, jak mi před lety říkala, že by si všichni moc přáli, aby Delilah mohla za rok oslavit svoji padesátku a to se povedlo přetáhnout už o celých šest let. Ale čas se bohužel nezastaví ani u gorilek a jak byla Delilah ještě předloni neskutečně aktivní, tak teď už je ten věk na ní prostě znát. Moc bych si přála, abych ji mohla vidět ještě i za rok a mohli jsme se všichni spolu zasmát jako dole na fotkách.

Maminy Kwanza a Kamili se svými dětmi Baakem a Kibibi si užívaly docela hezké slunečné dopoledne nahoře na zahradě. A udělali dobře, protože později se změnilo roční období z léta na zimu, začal silný déšť, teplota klesla na 11 stupňů a mně v sandálech málem umrzly prsty na nohou. Ale v tuhle chvíli bylo ještě pořád hezky a obě mamči si užívaly klidu a pohody. Z Baaka se stal velký frajer, který si neustále hledal nějaký klobouček na hlavu - asi zjistil, že mu vážně sluší.

Namoki s Olivií se držela spíš dole na zahradě. Přišlo mi, stejně jako v minulých letech, že s ostatními dospělými samicemi moc nekamarádí, ale jinak jsou všichni v pohodě. Kwanza sice ještě občas dostane záchvat žárlivosti a Namoki plácne, ale není to nic vážného. Namoki si donesla na opalování lehátko, ale jak už jsem napsala výš, moc si ho potom neužila. Bylo od ní ale moc hezké, jak nás přišla přivítat, nejdřív s dcerkou a potom ještě sama.

Malá Olivia, které budou 28. srpna dva roky, je prý ze všech dětí nejodvážnější, nejsilnější a brzy bude asi všem šéfovat. Odmalička měla drsnou výchovu jak ze strany matky, která ji často zahrabávala do slámy, aby měla na chvilku pokoj, tak i od starších kamarádů Baaka a Kibiki, kteří ji už jako miminko vynášeli až ke stropu a tam ji nechávali viset. Díky tomu se Olivie opravdu ničeho nebojí a je samostatnější než v jejím věku byl kdokoliv jiný. Vozí se na mamčiných zádech, ale zrovna tak si klidně prozkoumá celou velkou zahradu úplně sama.

Gugase jsme venku tentokrát skoro vůbec neviděli, vyšel jen na chvilku a jinak byl schovaný v tom jejich bungru. Ukázal se nám konečně až uvnitř, když se servírovalo jídlo. Je to naprosto pohodový, bezproblémový a hodný pan Silverback. S narozením tří dětí se mu život obrovsky změnil a pro Gugase to byla ta nejlepší věc, co se mu mohla přihodit. Uklidnil se, přestal se kolíbat a vzal na sebe zodopovědnost tak, jak si všichni ošetřovatelé přáli. Ve skupině teď nejsou naprosto žádné třenice, každý ví, kde má svoje místo a podle toho se chová. Kwanza má pořád trochu zdravotní problémy, nic vážného, jen se jí občas objeví vyrážka. Nesmí jíst žádné mléčné výrobky, ale i tak se stane, že sní něco, co jí neudělá dobře a mívá průjem. Naštěstí se to vždy podaří včas zachytit a vyléčit.

Bavili jsme se i o Bikirce, ošetřovatelkám vždycky udělá radost, když o ní slyší něco nového a vidí nejnovější fotky. Řekly mi, že i v Belfastu bývala vždycky takový solitér, který se nepotřeboval moc družit a vlastně jediný její kamarád byl Gugas. S ostatními ženskými žádný kamarádčoft neprovozovala a tak asi není divu, že ani v Praze tohle nevyhledává a spíš si najde kamarády u dětí.

Zůstali jsme u gorilek tentokrát dost dlouho a na úkor ostatních zvířat, protože venku začaly řádit živly. Tracey se nám hodně věnovala, ale nevzpomínám si už na nic nového, co bych nenapsala předtím. Jenom to, že Kwanza začala opět cyklovat a relativně by mohla mít další mládě, ale v současné době je tam naplněno a pro nové gorilátko není místo, takže Kwanza momentálně bere antikoncepci.

Moc jsem toho tentokrát nenafotila, protože od gorilek jsme potom ve větru a dešti pelášili na autobus a do sucha a tepla, ale přes to všechno jsme si návštěvu krásně užili a moc mě těší, že gorilí skupina se tam tak zázračně rozrostla a proměnila.

GORILÍ SKUPINA ZOO BELFAST:

Gugas *5.3.1995

Delilah *15.5.1963

Kamili *1.6.1987

Kibibi *30.3.2014

Kwanza *1.4.2002

Baako *3.8.2013

Namoki * 17.5.2005

Olivia *28.8.2016

Belfast 2018