15. června 2010

Rychlá odpolední návštěva Gorilkových stála za to. Sice jsem doufala, že v úterý odpoledne by mohlo být v ZOO míň návštěvníků, ale dalo se to přežít.

Když jsme dorazili, Gorilkovi byli zrovna v zázemí a v pavilonu jim ošetřovatelky připravovaly odpolední baštu, tj. větvičky a salátek. Takže následující půlhodinu po příchodu do pavilonu se nedělo nic jiného než okusování a baštění, ale byla to i tak nádhera pozorovat ty spokojený xichtíky.

Po jídle se šlo ven. První vyrazila Mojka, následovala ji Shinda, za nima Kijivu s Kiburáčkem a po nich Tatu, Kamba a Richard, ten ale zůstal sedět na dvorku a dál nešel. Mojka se venku pohoupala na houpajdě, Tatu předváděl akrobatický čísla na lanech a postupně se všichni napili vody z potůčku. Když se k vodě nakláněla Kijivu s Kiburim visícím na břiše, tak jsem měla pocit, že mu snad namáčí hlavičku ve vodě, ale asi to byl jen ten pocit, protože prcek se zdál úplně v pohodě.

Když se pak zase vrátili dovnitř, byla jsem svědkem hromadné předávačky Kiburiho, která mi tak trochu připomínala akci Kulový blesk :o) Prvně si ho od mamky vzala Moja a starala se o něj opravdu vzorně. Od Moji převzala štafetu Shinda, která se s prckem nebabrala a hodila si ho jednou rukou rovnou na záda. Projela se s ním po pavilonu a na konci jízdy už na ni čekala dvojka Moja + Tatu. Mojka si Kiburáčka od tety zase převzala a šla si s ním sednout do dřevitky. Tam za ní přišla Kamba a Kiburiho si vzala pro změnu ona a nakonec malý Kiburáček skončil opět u svý maminky, která všechno sledovala, ale nezdálo se, že by jí ty předávací procedury nějak vadily. Já jsem z toho měla očich navrch hlavy a úsměv idiota :o)

Postřehy od lidí - Mojka byla považována za maminku a Kamba za tatínka :o)))

A pak už jsme zase museli jít, ale i tak jsme tam pobyli asi dvě hodiny a načerpali od Gorilkových spoustu pozitivní energie. A znovu jsem se mohla přesvědčit, že malý Kiburáček je neskutečně roztomilý gorilátko.

P.S. Ještě jsem si vzpomněla na jeden zážitek, kdy jsem měla snad 10 minut Mojku jenom pro sebe. Ostatní Gorilkovi se zdržovali před vchodem na dvorku a tak venku zůstala i většina návštěvníků, ale Mojka už byla uvnitř a tak jsem šla k ní a ona mi tak krásně pózovala na špalku u okna. Kéž by mezi námi nebylo to sklo :o)

Červen 2010