11. srpna 2010

Přesto, že jsem se jednou zařekla, že o letních prázdninách do ZOO nepojedu, jela jsem. Kiburek roste a už to není to malinkatý miminečko, ale klube se z něj krásný a roztomilý rošťák, takový Tatunkův dvojník. A tak hlavně kvůli němu jsme se s manželem rozhodli, že to přece jen zkusíme a třeba gorilky přes davy lidí i uvidíme.

Vyrazili jsme brzo ráno a dorazili tak do ZOO krátce po 9. hodině. Očekávala jsem, že zrovna bude probíhat úklid pavilonu a gorilky budou v zázemí, ale byli jsme mile překvapeni. Gorilkovi byli pořád v pavilonu a u skel krásné prázdno. Byli tam jen dva lidé - profesionální fotografové, kteří dostali zakázku, ale bohužel si s ní moc nevěděli rady. Měli za úkol nafotit Kambušku na velký billboard pro kampaň Osobnosti ZOO, no jo, ale která z těch goril je zrovna Kamba?

Chápu, že pokud někdo naši rodinku nesleduje tak jako my závisláci, tak s tím může mít problémy. Na chodbě zatím ještě nebyla ani služba a tak se neměli koho zeptat. Když jsme tam přišli a já jsem se díky tomu prázdnému prostoru celkem hlasitě a bez rozpaků hned zdravila s Tatunkem a Mojkou s Kiburkem u skla, tak pochopili, že mají vyhráno a že jim asi poradím, kdo je Kamba. Měli štěstí, seděla hned u výlohy vedle nich :o)

Uživali jsme si prázdna u gorilkových docela dlouho, protože naštěstí pro nás se úklid pavilonu trochu opozdil. Mojka nosila v náručí malýho brášku a přinesla ho ukázat na špalek, Kijivu vedle se zatím ládovala chutným hovínkem :o) Tatu měl skvělou náladu a dělal na nás u skla grimasy a opravdu jsem litovala, že jsem si tentokrát sebou nevzala plyšáka Tondu, protože by s ním určitě komunikoval.

Po nějaké době se pak přece jen otevřely dveře do obýváčku a gorilkovi odešli dozadu. Naštěstí je hned po snídani pustili ven a tak jsme je mohli pozorovat, jak si užívají sluníčka. Mojka brzo zmizela za horizontem, Kijivu s Kiburkem na břiše se schválně pořád natáčela zády k lidem, Tatu šplhal po provazech, Shinda předváděla akrobacii na laně i na skalách, Kamba rozvážně pojídala trávu a větvičky jako pravá lady a Richard se venku vůbec neukázal, přišel akorát na dvorek a tam se usadil na kládu.

Venku bylo vidět plno dalších krásných momentů a děkuju gorilkám za užitečný tělocvik, kdy jsem pořád běhala nahoru na vyhlídku a zase dolů, podle toho, kde se zrovna kdo nacházel :o)

Když se potom zase všichni postupně přesunuli dovnitř, tak se tam s nimi nahrnulo i velké množství lidí. Opět jsem zaslechla naše ruské spoluobčany, kteří jako vždycky naprosto dlabali na pokyny služby a vesele cvakali bleskama. Pokaždý mi pořádně brnkají na nervy a doufám, že z těch fotek stejně nic mít nebudou. Z gorilek už pak stejně nebylo nic vidět a tak jsme to tam zabalili. Návštěva to byla docela krátká, ale rozhodně stála za to a už teď se nemůžu dočkat, až se s Gorilkovýma zase setkám.

P.S. Koupila jsem si další plakátek s Kiburkem a konečně i ten obří billboard, na který jsem si dělala zálusk už minule. Tak už mi to všechno visí doma na zdi :o)

Srpen 2010