19. prosince 2010

Poslední návštěva v tomto roce byla ve znamení Vánoc a taky narozenin Mojky. Nesla jsem tedy gorilkám vánoční proviant, pro Mojku ještě něco navíc a taky přání a nějakou maličkost pro ošetřovatele. Mojka dostala věnec vyplněný mandarinkama a kudrnkou, je to ten, co je na úvodním obrázku.

A protože v pavilonu zrovna probíhal úklid, dal ošetřovatel věnec hned dovnitř. Položil ho až na nejvyšší strom v domnění, že takhle to třeba dostane opravdu Moja a ne Richard.

Ale chyba lávky. Podezírám Shindu, že předtím tajně šmírovala, co se v pavilonu děje, protože když vběhla dovnitř, okamžitě a bez zaváhání se rozběhla rovnou ke stromu s věnečkem a i když se Mojka taky snažila, Shinda byla prostě větší, rychlejší a silnější a milá Mojka ostrouhala. Teta Shinda se uklidila s věncem a zásobou 11 mandarinek na schodiště a nevylezla, dokud nezblajzla poslední mandarinku.

Samozřejmě jsem se moc těšila na Bikirku a byla jsem moc ráda, že jsem nebyla přímým svědkem žádného pošťuchování a bitky. Bohužel jsem neviděla ani mazlení s Mojkou, což mě trochu mrzelo, ale i tak jsme měli nádherné zážitky. Kiburek od mé poslední návštěvy trochu povyrostl, ale pořád je to ještě takový roztomiloučký gorilí miminko. Měla jsem sebou plyšáka Tondu a udělalo mi velkou radost, když Kiburi přišel za Tondou ke sklu a dal mu uslintanou pusinku.

S Tatunkem nám pak dlouhou dobu předváděli, že jsou kamarádi a jak se mají rádi. Tatu si toho nechal od brášky hodně líbit a řekla bych, že v porovnání s dřívějším mazlo-praním v podání aktérů Tatu - Mojka se k sobě tihle dva chovali docela něžně. Mezi návštěvníky se ozývalo hodně jéjování a áchování.

Bikirka byla stejně krásná a milá jako vždycky. Moja si za ní chodila sednout a vypadalo to, že spolu vedou rozhovor beze slov. Jinak všechno probíhalo v poklidu, Richard si párkrát obešel domácnost, aby se přesvědčil, že je všechno, jak má být, Kiji trávila dost času na schodišti s Kiburkem a potom se pohodlně rozvalila mezi okny a svět ji přestal zajímat, Kamba si užívala větviček, aniž by ji někdo další otravoval a Shinda byla evidentně spokojená se svým nečekaným přídělem ovoce. Mojka si potom hrála s prázdným věnečkem a tak mě těšilo vědomí, že aspoň něco z toho svého dárku dostala :o)

Prosinec 2010