14 Dublin 2015 | gorilkovi.com

Dublin 2015

ZOO v Dublinu je krásná, ale... Pokud tam vyrážíte autobusem z letiště, je potřeba se obrnit velkou trpělivostí, kterou já bohužel zrovna neoplývám, proto cesta autobusem přes město je pro mě vždycky zkouška nervů. Centrem se projíždí skoro krokem, na každých pár metrech jsou světelné křižovatky, takže se víc stojí než jede, kolony aut před vámi jsou nekonečné. A tak jsme letos myslím trhli rekord, když nám cesta přes město trvala hodinu a půl. Za tuhle dobu dojedeme z Jihlavy do Prahy...

Ale dost vzdychání, ZOO nám potom všechno vynahradila. Těšila jsem se na sloní rodinku, protože krátce po naší loňské návštěvě se tam postupně narodili tři sloníci a taky jsem doufala, že uvidím u irbisů naši jihlavskou samičku, která se tam asi před rokem a půl stala matkou potomka. Vloni jsem je neviděla, protože byli před horkem schovaní v jeskyni a byly z nich vidět jen špičky uší. Takže dole na fotce je to snad ona, řekla bych, že se na mě usmívá, ne? :o)

Ale hlavně jsem se nemohla dočkat, až opět uvidím úžasnou gorilí skupinu v jejich krásném prostředí, kam se asi před třemi lety přestěhovali. Když jsme tam dorazili, venku ani uvnitř nebyl vidět vůbec nikdo. Potom jsem zjistila, že byli všichni poschovávaní ve vysoké trávě, protože když se později objevil ošetřovatel s dobrotami a začal na ně volat, jeden po druhém se vynořovali z trávy ven jako pohádkoví trpaslíci.

Nejdřív se objevila Mayani a za ní Kambiri, potom Lena a její syn Kituba, o kousek dál vykukovala z trávy Kafi a na dobrotu se nechal nalákat i Harry.

Harrymu je 29 let a je to asi jeden z nejhodnějších a nejmírnějších gorilích taťků. Má už 6 potomků, z toho pět s Lenou a jednoho s Mayani a další mrňousek je na cestě. Při jídle se nikdy necpe dopředu, ale galantně nechá všechny ostatní, ať si sesbírají, co chtějí a pak teprve nastoupí na šichtu on. U druhého rozhozu později odpoledne dokonce zůstal sedět za výlohou a ani si pro jídlo nepřišel. Moc prý miluje svoji dceru Kambiri a střeží ji jak oko v hlavě. Bodejť by ne, většinou měl samé kluky a tak si teď svoji holčičku hýčká. Kambiri s ním dokonce často i usíná.

Kambiri je trochu divoška a ráda si hraje s mangabeji, ale ti prý dokážou někdy být pěkní prevíti a tak do jejich her Harry musí sem tam zasáhnout. Harry má ale jinak mangabeje rád a kamarádí se s nimi, zatímco dospělé ženské je ignorují. Viděli jsme Kambiri s mangabeji v akci a byla to skvělá podívaná.

Kambiri je dcerou Mayani, která nás bavila celý den tím, jak si vytvářela módní plédové kreace. Slušelo jí to ve všech modelech. A když ji módění přestalo bavit, tak prostě svůj ohoz použila coby deku, dala si leháro a z klidu ji nevyvedli ani povykující mládežníci Kambiri a Kituba. Mayani má pupek asi jako naše Shinda a návštěvníci si, stejně jako u Shindy, často myslí, že je těhotná. Ale to by byla těhotná několik let. Kdepak, Mayani prostě ráda jí. A taky večer moc ráda uklízí dům po všech ostatních, baví ji hlavně luxování pomerančových slupek, které tam po někom zůstaly. I my jsme viděli, jak si celý den pro sebe syslila jídlo, kterého kolem bylo dostatek, takže pořád něco chroustala. Je prý jídlem dočista posedlá, okusuje všechno, co se okousat dá, dokonce kouše i nehty malé Kambiri. Často potom mívá průjem, protože když není jídlo, okusuje všechny možné rostliny ve výběhu a ty ji pak někdy zlobí. Schovává si prý jídlo na různá místa i na později a děsí se toho, že by jí někdo mohl ukrást hrozen vína, no považte...

Druhou Harryho manželkou je Lena. Lena už má s Harrym pět potomků, čtyři kluky a jednu slečnu. Zatím její poslední syn je Kituba. A o jídlo se na rozdíl od Mayani prý klidně dělí, i když jsme ji viděli, jak se snažila ukrást nasbírané dobroty Kitubovi. Ten se ale nedal a svoji porci si uhájil. Ještě než jsme se informaci o Leně dozvěděli od ošetřovatele, říkala jsem si, jestli není těhotná, protože měla obrovská nalitá prsa. A ošetřovatel to potom potvrdil. Sice se zatím nepovedlo udělat Leně těhotenský test, protože je prý složité od ní získat moč, vzhledem k tomu, že celé léto tráví gorily venku v tom velikém výběhu a nezavírají se ani na noc. Ale jsou si celkem jistí, že těhotná opravdu je, protože na ní vidí všechny změny a moc doufají, že někdy za 7 měsíců jim porodí mládě a bude to holčička. Ale právě proto, že Lena rodí především syny, tak je dost možné, že i další potomek bude syn.

Ptala jsem se na její dva kluky Alfa a Evindiho, kteří ještě ve skupině byli při naší první návštěvě před třemi lety a potom se přestěhovali do ZOO Longleat, kde jsou se svým bratrem Keshou. Bohužel jsem se dozvěděla, že Evindi je vykastrovaný. Ošetřovatel říkal, že ho to hodně mrzí, protože si vždycky myslel, že by z něho mohl být skvělý silverback. Proto by taky v Dublinu chtěli mnohem víc holčičku, pro kterou se vždycky najde větší uplatnění.

Kituba a Kambiri jsou skvělí kamarádi, hodně si spolu hrají a občas do svých her zapojují i Kafi, která k nim má věkově blízko. A tím jsem se konečně dostala k poslední člence rodiny, krásce Kafi.

Když jsme dopoledne do ZOO dorazili, byla od ostatních dost stranou a dělalo mi to trochu starosti, zdála se mi tam nějaká osamocená. Při rozhozu si pro ni nechal ošetřovatel v kbelíku pár kousků a líbilo se mi, jak řekl, že je to speciálně pro tu "little lady", co sedí támhle stranou. Potom odpoledne jsem se na ni vyptávala. Kafi je prý naprosto v pohodě, ale občas ráda trucuje a schválně chodí jinam než ostatní. Jinak ale nemá s nikým problém, dospělé samice si jí moc nevšímají a hlavně si jí zatím nevšímá ani Harry, což je přesně to, co pro ni teď chtějí. Kafi si hraje s oběma dětmi, ale taky má ráda mangabeje, asi i proto, že když přišla, tak neměla ve skupině žádného jiného kamaráda. Viděli jsme ji hrát si s Kitubou i s mangabeji, hodně leze po stromech a spíš pozoruje, co se kolem ní děje. Taky prý chodí ráda do potůčku, gorilky tam mají přístup, protože je mělký a tak tam občas prohánějí kačenky. Stejně je mi ale Kafi trochu líto, že se nemá ke komu přitulit, že tam nemá nějakou tetu Kambu, která by ji vzala k sobě do náruče. Hlavní ale je, že tam je spokojená a svým občasným trucováním si aspoň vyžebrá nějaký speciální kousek, co je extra pro ni, little lady. Kdo by taky takové krásce odolal.

Na závěr už jen pár dalších informací, co jsme se dozvěděli. Vnitřní pavilon je otevřený po celý rok, takže gorilky mají přístup ven, kdy se jim zachce. Zavírá se jenom v případě, že by nastaly velké mrazy, ale to se moc často nestává. V zimě ale chodí ven jen mládež a i to jenom na chvilku, dospělým se to v chladnu prý moc nelíbí. Lena a Mayani se respektují, ale jinak se moc nemusí, panuje mezi nimi žárlivost. A ještě porovnání s šimpanzí skupinou, která sídlí hned vedlé té gorilí - šimpanzi tráví víc času pohromadě, scházejí se spolu "na kus řeči", zatímco gorily jsou spíš takoví přemýšliví jednotlivci.

Jako obvykle mě zaskočily komentáře některých návštěvníků, kteří dětem ukazovali gorily a říkali - "podívej se na ty šimpanze, a támhle mají děti, vidíš?" Dětmi přitom mysleli mangabeje...

A to je asi všechno, na co si vzpomínám. Zážitků z téhle ZOO je hodně a fotek taky. No a nás už potom čekala jenom stejně dlouhá, ale naštěstí rychleji ujetá cesta ze ZOO zpět.