Belfast 2015

I letos jsme se stejně jako každý rok na začátku léta vypravili do Belfastu. A i letos jsem se ze všeho nejvíc těšila na návštěvu ZOO. Asi žádná jiná gorilí skupina se v porovnání s mojí první návštěvou neproměnila tak, jako ta v Belfastu.

Vždycky jsem tam jezdila ráda, i když tam byli jenom dospěláci. Nejdřív jich bylo šest (Boulas, Gugas, Kukuma, Bikira, Delilah, Kamili), potom tři (Gugas, Kamili, Delilah) a nakonec čtyři (Gugas, Kamili, Delilah a Kwanza). Ale teď, co tam přibyli dva prckové, toho ze zbytku ZOO bohužel moc nestíhám, protože se od nich zkrátka a dobře nedá odtrhnout.

Letos bylo navíc kromě mláďat ještě o jedno lákadlo víc - oproti loňsku do skupiny přibyla samička Namoki. Takže skupina má v současnosti sedm členů: silverback Gugas, nejstarší samička Delilah, které letos bylo 52 let, dvě matky Kwanza a Kamili, jejich děti, Kwanzin syn Baako a Kamilina dcera Kibibi a nově příchozí Namoki.

A Namoki taky byla první z goril, kterou jsme po příchodu uviděli. Procházela se sama venku před oknem, posedávala na kamenech a nakonec si udělala pohodlí na vyhřáté trávě.

Ostatní nebyli nikde vidět. Vnitřní pavilon byl prázdný a bylo tedy jasné, že musí být schovaní ve svém budoáru mezi vnitřním a venkovním výběhem, kde z nich návštěvníci nevidí ani chlup. A tak jsme trpělivě čekali, až jsme se dočkali.

Jako další se nám ukázal malý Baako. Myslím, že je velká škoda nejen pro návštěvníky, ale především pro gorilí děti, že okna jsou proti nim ve výšce, protože vím, jak Kiburi i Nuru milují, když se můžou předvádět. Baako a později i Kibibi odspodu vyskakovali k oknu jak čertíci z krabičky, aby viděli, kdo přišel, ale bylo to na ně prostě vysoko. Baako si potom pomohl aspoň tak, že vylezl na záda Delilah, ale ta s ním od okna odjela a zase bylo po parádě. A tak mám z jednoho jeho výskoku aspoň rozmazanou fotku, kterou jsem prostě nedokázala vyhodit (viz foto pod článkem).

Po Baakovi se nám představila i jeho maminka Kwanza. Pokrok v jejím chování je obrovský. Ani nemůžu uvěřit tomu, jakou jsem ji viděla krátce po jejím příchodu do Belfastu a její anabázi s Gugasem připomíná už jen zavěšené sedátko pod stropem, které tam tenkrát ještě ani nebylo a kvůli kterému vzniklo několik nechtěných nedorozumění. Teď se Kwanza chová sebevědomě jako královna ze Sáby a jak jsem se potom dozvěděla, tak trochu občas vrací to, co tenkrát dostávala, nově příchozí Namoki. No a jako obvykle se na nás přišla podívat ke sklu.

Důležitou gorilí dámou ve skupině je Kamili, která je matkou malé Kibibi. Kibibi je rok a tři měsíce a proti staršímu Baakovi, kterému budou 3. srpna dva roky, je o hodně závislejší na mamce. Málokdy byla vidět bez ní a většinu času tráví usalašená na jejích zádech nebo v blízkosti její náruče. Baako je i díky Kwanzině laxní výchově o moc samostatnější a mamku bere asi jenom jako zdroj jídla a jednu z bezva chlupatých ženských, na kterých se dá pěkně povozit. Mnohem víc jsem ho viděla s Delilah než s Kwanzou. Zato Kamili svojí malou Kibibi nepůjčuje vůbec nikomu.

Po Kwanze se na nás přišla k oknu podívat i Namoki. Zdálo se mi, že je trochu osamocená, prostě takový outsider, jako je asi každý nováček ve skupině. Ale to jí nepřekáželo v tom, aby na nás dělala srandovní obličeje. Když jsem o ní mluvila s ošetřovatelem, říkal, že je v naprosté pohodě s Gugasem, kterému se líbí a který ji pravidelně páří, ale zatím se jí nedaří otěhotnět, protože je pořád v jakémsi stresu, asi hlavně kvůli Kwanze. Ta na ni zřejmě žárlí a občas jí dává najevo, že ona je tady delší dobu než Namoki a že právě ona je matkou jeho prvního potomka. Ale Namoki dostává občas nějaký šťouchanec i od Delilah, což prý všechny překvapilo. Jenže Delilah si brání svého oblíbeného Baaka a když vidí, že Baako se věnuje i Namoki, tak jí to pak spočítá. Až nakonec urovná všechny spory Kamili. Kamili je prý gorila ochranářka a tak, jak bránila ze začátku Kwanzu proti Gugasovi, tak teď se hodně zastává Namoki a nedávno dala najevo pěstí babičce Delilah, že takhle se k nově příchozím chovat nikdo nebude. Je skvělá, později jsem ji viděla na dýchánku s Kwanzou, se kterou se pořád nejvíc kamarádí, ale i té umí ukázat, kdo je tady velitelkou.

Delilah s narozením dětí neskutečně pookřála a svým chováním k nim hodně připomíná naši Kambu. Baako byl u ní pečený vařený a Delilah ho zkušeně a s velkou parádou vozila po celém pavilonu, i když na ní bylo vidět, že ji to po nějaké době začalo zmáhat. Ale kdykoliv se Kwanza od svého synka vzdálila, Delilah k němu zamířila a dělala mu bodyguarda. Co kdyby mu chtěl někdo ublížit. Řekla bych ale, že Baako žádného bodyguarda vůbec nepotřebuje. Je to divoký lumpík, který se klidně vydá sám napříč dlouhou zahradou, kde se v trávě skoro ztrácí. Asi ví, že nakonec si ho přece jen někdo najde. Taky se ale hodně rád motá kolem svojí malé kamarádky Kibibi a když viděl, jak ji teta Kamili veze na výlet, honem se k nim chtěl taky připojit.

A teď přijde na řadu ten nejdůležitější člen, taťka Gugas. Ošetřovatel ho moc chválil, říkal, že konečně je to takový silverback, jakého si vždycky přáli. K ženám je hodný, k dětem milý a trpělivý, ale jinak se do ničeho moc neplete a nechává běh věcí, tak jak jdou. K potěšení všech mu skoro úplně zmizely ty hrbolky na břiše, co byly vloni tak vidět. Jakousi bouli tam pořád má, ale vyhladila se a skoro stoprocentně se jedná u tukovou bulku. Zatímco Kibibi má zatím před tatínkem respekt, Baako si za ním chodí pravidelně hrát a jak se mi v jednu chvíli zdálo, tak spolu provozují i pravý chlapský potlach.

Občas jsme se od goril i vzdálili, abysme přece jenom viděli víc než jenom je. Ale třeba u šimpanzů, kde jsem se tak těšila na malé slečny Lucy a Pixie, jsme vůbec neměli štěstí. Všichni byli schovaní uvnitř v sítích, kde se naprosto nedá fotit a jen starší Lucy chvilkama vybíhala ven a zase hned utíkala dovnitř.

Když jsme se vrátili ke gorilám, Kwanza a Baako zrovna byli na cestě k zahradnímu domku, který je až nahoře ve výběhu. Byla to taková hra na honěnou a na schovávanou, protože jsem nikdy nevěděla, u kterého okna zrovna zaparkují a odkud půjde nejlíp fotit. Později se za nimi vypravila i Kamili s Kibibi a bylo hezké, jak je Kwanza s Baakem už vyhlíželi.

Nahoře jsem potom nacvakala plno fotek Baaka s Kwanzou, protože si sedli do okna pergoly a Kwanza po mě hodila vyzývavý pohled, který jasně říkal: hele, foť, než mě to přestane bavit. A tak jsem poslechla, protože pózovali naprosto úžasně a profesionálně.

Kamili zatím úspěšně relaxovala, jak jinak než s Kibibkou na zádech. Když holky usoudily, že dýchánek už dospěl do konce, obrátily se směrem k domovu. Kwanza milostivě dovolila Baakovi, aby jí nasedl na záda a jelo se. Po chvilce si to ale rozmyslela, Baako sjel dolů a dál šel po svých. U domečku si už Baaka zase převzala do péče Delilah, zatímco Kwanza zvědavě nakukovala dovnitř, jestli tam v její nepřítomnosti nedošlo k nějaké zásadní změně. Nakonec skončili uvnitř všichni až na Namoki. Gugas vykoukl ven, jako by ji chtěl pozvat dál, ale Namoki se rozhodla ještě nějakou chvíli setrvat na trávě.

A tak stejně jako nás coby první uvítala při našem příchodu, tak se s námi i jako poslední rozloučila.

Letos poprvé, co do této ZOO jezdíme, jsem se nesetkala s ošetřovatelkou Tracey, která zrovna měla volno, a nebyla tam ani žádná další z těch, které jsme v minulých letech potkali. Byli tam samí chlapi a uvnitř se něco dělo. A tak jsem se dala s jedním z nich do řeči. Kromě informací o skupině, které jsem tady napsala, jsem se dozvěděla i to, že byl nedávno v ZOO v Praze. Prý když viděl Bikiru, jak sedí uprostřed pavilonu, tak si řekl - "typická Bikira, zrovna takhle vždycky vysedávala i v našem pavilonu, dokonale nad věcí". Jinak ve vnitřním pavilonu se prý předělává elektroinstalace, proto uvnitř nikdo nebyl. Gorilky tráví teď všechen čas venku anebo v tom bunkru za plachtami, co je vidět na fotkách. No a všichni tam doufají v to, že i Namoki se stane matkou a u goril bude ještě veseleji než teď. A také potvrdil to, co je jasné - že skupina s mláďaty je něco úplně jiného než skupina bez mláďat.

Tak hodně štěstí, milá Namoki a Gugasi! 

Belfast 2015