SEZNÁMENÍ S RODINOU GORILKOVÝCH

A kdo že jsou vlastně ti Gorilkovi? No přece táta Richard, mamina Kijivu, jejich roztomilé gorilí děti Moja a Tatu, tak trochu prdlá teta Shinda a dobrosrdečná teta Kamba. Stejně jako my lidé prožívají i Gorilkovi svoje události a oslavy a tady je všechno důležité zachycené od narození miminka, ze kterého se vyklubal kouzelný neposeda Tatu. Moja tak dostala komplice na lumpárny a návštěvníci Gorilkových nevyčerpatelný zdroj zábavy. 

No a protože Gorilkovi nezaháleli, necelé tři roky po narození malého Tatu, přesně 24. dubna 2010, se Kijivu a Richardovi narodil další goriláček. Mojce a Tatunkovi tak přibyl bráška a kamarád, který dostal jméno Kiburi.

Aby měl malý Kiburi dostatek hlídacích tet, Tatu nový pozorovací objekt a Moja starší kamarádku a taky učitelku angličtiny, přizvali Gorilkovi na podzim roku 2010 do své rodiny tetu Bikiru z Belfastu.

Ani teta Bikira ale vůbec nezahálela. Tatínkovi Richardovi se moc líbila a bodejť by ne, kdo by taky odolal takové krásné cizince. A tak ani ne do roka a do dne, přesně 8.11.2011, se Bikiře narodil krásný chlapeček. Jenže Bikirka si s ním nevěděla moc rady a tak nakonec chlapeček s pracovním jménem Čokoládka a o pár dní později se skutečným jménem Tano (Pátý), odcestoval do náhradní rodiny ve Stuttgartu. Hodně štěstí, goriláčku náš!

Čas utíká jak splašený a tak se stalo, že Mojka dospěla. Vyrostla z ní nádherná gorilí slečna a dostala žádost o ruku od ženicha Nikyho. To se jí hodilo, protože by jednou určitě chtěla mít svoji vlastní malou gorilku, aby si nemusela pořád hrát na mamku s malým bráškou Kiburkem. A tak i když to všechny bolelo, odletěla od Gorilkových 29. listopadu roku 2011 do svého nového domova ve španělské ZOO v Cabárcenu. Buď tam hodně šťastná, naše nejmilejší Mojinko!

Bohužel další změna, která u Gorilkových nastala, byla tragická a vnesla bolest do srdcí všech, kteří mají tuto rodinu rádi. V pátek 27.7.2012 se při hře s lanem nešťastnou náhodou uškrtil milovaný Tatu. Kéž by se dal vrátit čas a mohlo se takovému neštěstí zabránit. To se ale ještě nikdy nikomu nepodařilo a tak nezbývá nic jiného než osušit slzy, kterých vyteklo opravdu hodně a popřát Tatunkovi stejně tak hezký a veselý život na obláčku za Duhovým mostem, jaký měl tady na zemi. Nikdy na tebe nezapomenu, zlatíčko.

Jedna věc je jistá. Svět se nepřestane točit, i když se nám může zdát, že už to nikdy nebude ono. A je to pravda. Bez veselého rošťáka Tatunka to u Gorilkových už opravdu nebude jako dřív, ale život musí jít dál a tak smutnou zprávu vystřídaly ty veselejší. Mamina Kijivu, teta Kamba a dokonce i odstěhovaná slečna Moja oznámily světu radostnou novinu, že obohatí svět o nějaké ty roztomilé goriláčky. Kijivu tuhle maminkovskou soutěž vyhrála a jako první přivedla na svět nádherné miminko. Narodilo se 22. 12. 2012 a dostalo tak do vínku krásné datum. Svoje narozeniny bude mít vždycky spojené s Ježíškem a na jeho dárečky určitě nikdy nikdo nezapomene. Vítej u nás na světě, gorilátko! Gorilí chlapeček později dostal moc hezké jméno - Nuru. Světýlko, která má za úkol rozehnat tmu v srdcích Gorilkových.

Kambuška si vybrala pro den porodu neděli 24. února 2013. Bohužel to nedopadlo tak, jak jsme si všichni přáli. Porod byl z mnoha důvodů pro Kambu komplikovaný a tak nakonec skončila na operačním stole, kde jí bylo císařským řezem odebráno mrtvé mláďátko. Kambuška měla naštěstí prvotřídní péči mnoha lidských i zvířecích doktorů a tak jsme si všichni mohli ještě ten den, nebo spíš pozdě v noci, vydechnout. Milovaná Kambí, určitě nás všechny moc mrzí, že sis podruhé v životě prošla těhotenstvím a podruhé to nevyšlo. Ale i tak děkuji Velkému Gorilákovi, že nebyl až tak moc krutý a nechal tě pro nás, co tě milujeme, na světě. A to je teď ze všeho nejdůležitější. Tvoje náruč prázdná nezůstane, Kiburek se už nemůže dočkat.

V úterý 16. dubna 2013 pak došlo k asi nejvíce očekávané události v rodině Gorilkových. Malá Mojinka, s bráškou Tatunkem trochu přidrzlá spoluzakladatelka tohoto blogu, uličnice, která nevěděla, jakou mojkovinu dřív natropit, se stala maminkou. Porodila nádherné mláďátko a tak ze své půvabné a stále mladě vyhlížející maminky Kijivu udělala babičku, z táty Richarda dědu a ze svých brášků strejdy. Zamotala tím trochu makovičku nejmenšímu Nurískovi, který se ještě ani pořádně nerozkoukal po světě a už dostal funkci. Mojinko nejmilejší, mám z tebe velkou radost a jsem moc šťastná, že ses usadila v tak skvělé rodině a brzo v ní našla svoje místo. Tvoje éra rozverné gorilí holčičky Mojky skončila a začíná nová kapitola: MAMINKA MOJA.

Když byl malé, dosud bezejmenné princezně 1 rok, dostala konečně svoje jméno. Už to není Minimojka, jak jí říkali člověčí fandové, ani Nemo, jak navrhovali strejdové Kiburi a Nuru, ale jmenuje se DUNI. Přeji ti krásný život s krásným jménem, milá Duni Mojinková - Nikyová.

Přišel konec roku 2015. Přinesl sebou oslavu třetích narozenin nejmenšího synka Nuríska a také jedno rozhodnutí: je čas v nejlepším přestat. A tak milí Gorilkovi s těžkým srdcem, ale zároveň s úlevou ukončili svoji rubriku "Oslavy a události", ve které se se svými člověčími přáteli dělili o všechny svoje radosti i strasti. Odteď už budou svoje události prožívat jen v soukromí jako spousta dalších rodin, ale i tak doufají, že se sem za nimi jejich věrní budou i nadále vracet.

KRÁSNÝ ŽIVOT VÁM VŠEM, GORILKOVI!

***********************************************

P.S. Tenhle dodatek se sem ovšem dopsat musí. V sobotu 23. dubna 2016 se přihodil největší zázrak v historii rodiny Gorilkových. Shinda, která byla celé roky považována za neplodnou, přivedla k úžasu návštěvníků, chovatelů a možná i k úžasu svému na svět překrásného, veselého, nebojácného goriláčka, který dostal jméno, znamenající Zázrak - AJABU.

Vítej na světě, nečekaný, krásný a milovaný chlapečku Ajabu.

Bohužel musím dopsat ještě jednu aktualizaci, tu nejsmutnější. V pátek 9. dubna 2021 odešla na obláček milovaná Bikira. Nedokážu tu informaci vstřebat, neumím si představit, že už nikdy neuvidím Bikirčinu chůzi po dvou, že se nikdy nepodívám do jejích krásných očí. Je mi to tak strašně líto a nikdy na tebe nezapomenu, Bikiruško. Ať tvoje duše najde tam nahoře za duhou pokoj.

8. června 2022 přišla další změna, která nepřinesla moc radosti asi nikomu. Určitě ne těm, kteří mají Gorilkovic rodinu rádi a určitě ne Gorilkovým samotným. Došlo totiž ke stěhování do nového pavilonu. Na to se všichni těšili, Gorilkovi budou v bezpečí před velkou vodu, která je v horní části ZOO už nikdy nedostihne, tak na co ten smutek?

Gorilkovi se totiž rozdělili. Už nejsou jedna rodina, tak, jak jsme je celé ty dlouhé roky znali, tak, jak se píše v úvodu tohoto blogu, téhle stránky. Staly se z nich dvě skupiny. Do bezpečí se přestěhovala Shinda a její syn Ajabu a s nimi Kijivu a Kamba. 

Richard a synové Kiburi a Nuru zůstali dole ve starém nevyhovujícím pavilonu. A že prý jejich případná evakuace nebude tak problematická jako by byla pro celou skupinu. Tak budeme chlapi prosit Velkého Goriláka, ať na vás nikdy žádnou velkou vodu nesešle a nemusíte tu evakuaci podstupovat v praxi. 

Mám vás moc ráda, Gorilkovi moji. Horní i dolní.