28. května 2012

Do ZOO jsem dorazila chvilku po deváté. Doufala jsem, že by Gorilkovi mohli být venku, ale místo nich jsem já, šťastlivec, narazila jen na sekáče trávy a tak jsem dlouhou dobu trávila povídáním si s gačenkama.

Byl to den po oficiální oslavě Tatunkových narozenin a tak jsem se těšila, že uvidím kolo, které dostal. Kolo ale nikde nebylo a teprve až později jsem ho viděla v zázemí u gorilek. Když Gorilkovi dorazili do pavilonu, zdálo se být všechno v pohodě, jen mi bylo divné, že Tatu hodně leží a nic moc ho nezajímá. Ale říkala jsem si, že je třeba po oslavě unavený nebo přejedený. Ležel hned u mě u skla a v ruce měl tři piškoty, které trochu pokusoval. Později už ale bylo vidět, že mu není moc dobře. Kiburi na něj vytrvale dorážel, ale Tatu se vždycky jen přemístil jinam a zase si hned lehl. Při obědě si ani nešel pro dobrotu a tak už bylo jasné, že se něco děje. Potom jsme se dozvěděli, že hodně zvracel a že předešlý den snědl něco, co nějaký idiot hodil do venkovního výběhu.

Moc Tatunkovi přeju, aby ho bříškobol brzo přešel, protože vidět ho takhle bez života bylo opravdu hodně smutný. Fotila jsem asi jen hodinu, protože potom se začali scházet všichni, kteří ten den přišli nejen kvůli Gorilkovic rodince, ale taky na setkání se Svenem a tak už se víc povídalo než fotilo. Sven byl ze všeho vedle jak ta jedle, z Richarda alias Seana Conneryho, jak mu říká, byl úplně unešený a Richard, jako kdyby to věděl, přišel se několikrát ukázat v celé své kráse přímo před sklo.

Kiburek byl kouzelný jako vždycky, pošťuchoval tetu Bikiru, spravoval si autíčko, pak na něm moc důležitě seděl, několikrát si sám za svůj kousek zatleskal, při obědě dostal kouličku a k úplnýmu štěstí mu asi chybělo jen to pořádný poválení s bráškou.

Shinda se v podstatě celou dobu, co jsem tam byla, zaměstnávala produkováním a následným pojídáním recyklátku. Kijivu a Kamba byly v pohodě, Kamba různě přecházela z jednoho místa na druhé a Kijivu se nastrojila do zlaté paruky a šla se předvíst Bikiře, jaká je frajerka.

Bikirka mi udělala radost, že si docela bez zaváhání došla pro vitamínovou kouli a díky Tatunkově indispozici jí její příděl tentokrát ani nikdo neukradl. Usadila se s ní pod sítí a ani se nebála otevřít si pusu, když měla potřebu něco sdělit.

Byl to hodně rušný den a je škoda, že byl tak trochu osmutněný kvůli nemoci našeho oslavence.

A na úplný závěr fotka šťastného Svena s Gábinkou. Měl pro ošetřovatele nějaké fotky a to, že se mohl podívat dozadu, prý pro něj bylo splněním jednoho snu. Je to na něm vidět :o)

Květen 2012