Belfast 2010

Kukuma po roce

Tak jsme se po roce znovu vydali s manželem do belfastské ZOO a nejvíc ze všeho jsem se těšila na gorilí pavilon a hlavně na Kukumu. Po loňském zážitku mi bylo jasné, že už ho asi jen tak něco nepřekoná, ale to mi vůbec nevadilo. Nemusí být přece Vánoce každý rok.

A tak jsme dorazili na místo. Pořád srovnávám všechny zoologické zahrady s tou pražskou, která je mému srdci nejbližší. A musím říct, že v tom, co pražská ZOO nabízí pro návštěvníky, nemá asi nikde konkurenci. Pravda, tolik ZOO ve světě jsem zase nenavštívila, ale když teď vezmu třeba právě tuhle ZOO v Belfastu - je rozložena na docela velkém území, ale stává se, že dlouhé úseky jsou zcela bez zvířat, takže se pochoduje do kopce a z kopce mezi živými ploty. Chybí mi tam víc informací o zvířatech, o mláďatech, kontakt s ošetřovateli nebo s informovanými pracovníky. V celé ZOO je jen jediné místo s občerstvením, záchody jsou asi na dvou místech. No a pokud jde o gorily, tam mi opravdu chybí ti pražští pracovníci ve žlutých vestách, kterých je možné se na cokoliv zeptat. Zatímco v Praze to nepotřebuju, tak v Belfastu bych to opravdu uvítala. Chybí tam informace o počtu goril, o jejich jménech, o případných změnách. Prostě pokud člověk nemá štěstí, že zrovna někdo vyjde ven, nic se nedozví.

My to štěstí měli. Chvilku po našem příchodu, kdy ve venkovním výběhu byly dvě gorily, vyšla z přípravny ošetřovatelka a tak jsem se s ní dala do řeči. Měla jsem pocit, že je to stejná ošetřovatelka jako vloni, ale nebyla jsem si jistá. Zato ona mě poznala hned, což mě překvapilo i potěšilo. Řekla mi - I know you, you come here to see Kukuma. A tak jsem se díky ní dozvěděla, že goril už nemají šest, ale pět - stříbrohřbetý samec Boulas byl přesunutý do jiné ZOO, aby dostal šanci k páření druhý samec, Gugas. Ptala se mě taky na Kukumovu sestru a tak jsem jí o Shindě povyprávěla. Že je jí čerstvých 19 let a jakou měla nádhernou narozeninovou oslavu. Ošetřovatelka se na mě dívala jako na zjevení, protože tam se očividně žádné takové oslavy nepořádají. No ale nejvíc jsem se rozpovídala o našem malém Kiburáčkovi, měla jsem sebou i pár fotek a tak jsem se ráda pochlubila (jako bych na něm měla nějakou zásluhu i já...). Bylo vidět, že ji to opravdu zajímalo a říkala, jak moc by taky chtěli v Belfastu mládě. Kiburi je prý "sweet" a "cute" a "so adorable", ale to pro nás nejsou žádné novinky přece.

Ptala se taky, jak se k němu staví ostatní gorily a docela ji překvapilo, když jsem jí řekla, jaký mají mezi sebou všichni vztah a že ho Kiji bez problémů půjčuje ostatním samicím i Mojce. Kukuma stál po celou dobu zvenku u skla vedle nás a skoro to vypadalo, že poslouchá, o čem drbeme. Vypadá tak lidsky, že by se s ním člověk dal hned do řeči. Tím, jak je kastrovaný, tak se od ostatních goril hodně liší, fyzicky a asi i povahově. Je mi ho trochu líto, protože se zdá, že je docela samotář, který má sice respekt u ostatních goril, ale moc ho mezi sebe neberou. Gugas se teď stal pánem pavilonu a Kukuma pro něj neznamená konkurenci, takže ho nechává být a navzájem se tolerují, ale viděla jsem asi ještě víc než před rokem, že tuhle skupinu goril tvoří pět samostatných jedinců, nebyl tam ani náznak nějaké rodiny a soudržnosti, jako je u té naší pražské rodiny. Myslím si, že jestli se zadaří a bude tam jednou nějaké miminko, tak se to asi změní a moc bych jim to přála.

Jinak gorilky vypadají spokojeně a jsou zvědavé fakt jako opice, jedna po druhé chodily ke sklu podívat se zblízka, kdo to tam za nimi přišel. Je škoda, že uvnitř se dá opravdu špatně fotit, je tam dost přítmí a hlavně skla jsou z velké části pomalovaná zelenými lístky, takže když už se najde nějaké místo, odkud by se dala pořídit fotka, máte před sebou zeleno. Aspoň trochu dobré snímky se dají vyfotit z venkovního pavilonu, ale i tam se fotí jen přes sklo.

No a ještě ke Kukumovi, pořád je to prý takový ten trapič, který si ze svých ošetřovatelů dělá legraci a poslouchá, jen když on chce. Jeho poslední vydařený kousek byl, když podal ošetřovatelce zpátky kus salátu a v něm byl zabalený čerstvý hnědý voňavý karbanátek. Ale přes všechny jeho kousky je tam moc oblíbený.

Takže milý Kukumo a ostatní gorilky, těším se na další návštěvu zase za rok a budu moc zvědavá, jestli neuvidíme nový malinký přírůstek, bylo by to skvělé pro všechny - gorily, ošetřovatele i návštěvníky.