Tatu (+27.7.2012)

Rozloučení s Tatunkem

Milý Tatu, každé loučení je těžké a bolí. Ale když je to loučení natrvalo, jako je to teď s tebou, je ta bolest tak veliká, až z toho puká srdce. Nevím, jestli někdy uvěřím, že tady opravdu už nejsi a nikdy nebudeš. Abych vůbec dokázala něco sepsat, pokusím se rozloučit se s tebou trošku jinak a zavzpomínám na všechno, co jsme spolu za těch pět let prožili.

Tvoji krásnou rodinu jsem začala sledovat na kamerách, když jsi ještě nebyl na světě, přilákala mě k nim fotka tvojí roztomilé sestřičky Moji. Ale teprve když ses narodil ty, stala se tvoje rodina i mojí rodinou, zamilovala jsem si vás a začala vás pravidelně navštěvovat. Po tvém narození jsem taky napsala první básničku, to když bylo hodně dohadů, jestli jsi kluk nebo holka a jak se vlastně budeš jmenovat.

Za těch pět let tvého života se přihodilo hodně událostí. Byl jsi ještě malinký, když se vaše rodina pustila do rekonstrukce pavilonu. Několik dní jste přebývali v zadních ložnicích a když jste se potom vrátili, byli jste nadšeni z nových stromů, špalků, sítí a různých prolízaček, které jste dostali.

Čas pomalu plynul a nastaly tvoje první Vánoce. Tehdy se Mojka rozhodla, že napíše dopis Ježíškovi, ve kterém pro každého z vás poprosila o nějaký dáreček. Jestlipak si pamatuješ, jak to o Štědrém večeru dopadlo a jestli jste všechny dárky opravdu dostali?

Čas se potom překulil do dalšího roku a pomalu směřoval k tvým prvním narozeninám. Ještě dřív ale přišla taková divná událost, Velikonoce. Byl jsi z toho metličkování hodně vykulený, ale taťka Richard ti coby chlap chlapovi naštěstí všechno objasnil.

No a pak už konečně nastal květen a celá rodina s tebou krásně oslavila tvoje první narozeniny. Nebylo to ale všechno, strejda Marek během tvého prvního roku totiž poctivě zapisoval všechny tvoje pokroky a tak se potom na tvoji počest objevil také Deník gorilího kluka Tatu.

Ve stejném roce, v létě, se taky stalo něco, čemu jsi moc nerozuměl, ale věděl jsi, že je to asi velká sláva. Strejda Marek se oženil. Celá vaše rodina se na to pečlivě připravila a nachystala si pro strejdu dárky, ale málo platný, největší úspěch jsi měl ty se svým skromným veršíkem.

Po létě přichází vždycky podzim a ten nebývá moc vlídný. Venku jsou plískanice, ven se jít nedá a doma pak vzniká ponorková nemoc. I ve vaší rodince došlo k nějakým menším incidentům, ale tebe se nějaký ten splín vůbec nedotkl.

Podzim sebou přinesl i jeden strašidelný svátek, říká se mu Halloween a ty i Mojka jste si ho krásně užili. Nejvíc se vám líbily ty vydlabaný dýně na hlavičkách, ale dočista ti zatrnulo, když tě chtěl taťka sníst.

A pak už přišel prosinec a s ním návštěva Mikuláše, čerta a andělů. Jiné děti se většinou téhle návštěvy bojí, ale kdepak vy dva, ty a Moja. Ukázali jste, že máte pro strach uděláno a nadílku jste si krásně užili.

A byly tu další Vánoce, tvoje druhé. Už jsi věděl, co se sluší a patří a tak jsi v dopisu pro Ježíška dostal svůj vlastní prostor na vyslovení přáníček. A myslím, že Ježíšek to ocenil a všechny vás odměnil krásnými dárečky.

Senzací pro celou ZOO bylo, když vaše rodina založila hudební skupinu The Gorillaband. Chodili se na vás dívat lidé i zvířátka z širokého okolí a měli jste se svým repertoárem obrovský úspěch. Samozřejmě, že nejmladší člen kapely se sombrérem na hlavě byl asi největším tahákem.

Zima toho roku byla hodně dlouhá a tak jsi se rozhodl svolat rodinnou radu, kde jste podiskutovali o tom, jak už chcete jaro a jak moc vám chybí vaše krásná zahrádka.

Do jara patří i jeden bláznivý den, říká se mu Apríl. Tehdy si Mojka řekla, že si z tebe pěkně vystřelí a narafičila na tebe spoustu pastí. Nakonec se ale i tobě, s pomocí tety Kamby, pro změnu povedlo napálit tu malou chytrolínu Mojku.

A byl tady další květen a ty jsi oslavil svoje druhé narozeniny. Připadal sis už velký a dospělý, ale přitom jsi byl pořád ještě dočista malý goriláček. Super dárek si pro tebe tehdy připravila Mojinka - sehrála pro tebe divadelní drama o strašidelném pavoukovi Mojanovi. Krásně ses u toho bál, ale byl jsi u mamky, tak se to dalo vydržet.

No a pak přišla chvíle, kdy jste se rozhodli jít s dobou a založili jste si blog, na který ti teď píšu. Chtěli jste mít všechny ty vaše události pohromadě a kam jinam je pěkně poschovávat, než do nějakého bločku.

Také ses stal opravdovým hercem, když tě Mojka angažovala do své divadelní hry o Šíleně smutné gorilce. Dostal jsi krásnou roli prince Taška a moc sis svoji chvíli slávy užíval.

A byly tady další Vánoce. Tentokrát jste už nepsali Ježíškovi, aby si nemyslel, že jste nějak hamižní, ale místo toho jste vydali vlastní Zpěvník gorilčích koled. Já si doteď o Vánocích prozpěvuju ty vaše verze místo našich obyčejnských člověčích. Postupně jste pak do něj přidali ještě i koledu pro Kiburka a tetu Bikiru, protože v době vydání zpěvníčku s vámi ještě nebyli, tak aby jim to nebylo líto.

Přišel únor roku 2010 a Mojka přišla s nápadem napsat nějaké valentýnky, to víš, je to holka romantická. A tak jste se celá rodina zapojili a vzniklo z toho vaše Valentýnské albíčko.

Měsíc duben přinesl asi největší dosavadní událost v tvém životě. Maminka před vámi dlouho schovávala nějaké tajemství, ale 24. dubna ses konečně dozvěděl, co to bylo. Narodil se ti malý bráška, ze kterého jsi byl tak trochu vykulený, protože tě odehnal od mamky, ale nakonec jsi uznal, že je vážně skvělý a měli jste se spolu moc rádi. Bráška dostal jméno Kiburi a později jste si spolu náramně užívali při různých bratrských rapsodiích.

K tvým třetím narozeninám, které jsi oslavil hned měsíc po narození Kiburka, ti celá rodina sestavila velikánské album, do kterého ti nasbírala fotky z tvých třech roků života. Prohlížení albíčka byla pro tebe docela legrace, protože na některých fotkách ses ani nemohl poznat. Ale opravdu jsi to byl všude ty.

Spousta dalších událostí se pak každý rok opakovala a tak už těch albíček tolik nepřibývalo. Ale k narozeninám jsi měl album pokaždé. Když ti byly čtyři roky, dostal jsi moc zvláštní dárek, rodina tě vyslala do kina na nějakého čaplina, vůbec jsi nevěděl, co tě čeká, ale nakonec jsi byl moc potěšený.

V listopadu roku 2011 se staly dvě události. Nejdřív se tetě Bikiře narodil malý kluk, tvůj nevlastní bráška, který dostal jméno Tano. Ale dlouho u vás nezůstal, protože teta Bikira nevěděla, co teď honem s ním. A tak od vás odcestoval do cizí země, kde se teď má parádně a čile udržuje poštovní korespondenci.

No a potom, z ničeho nic, jako kdyby se vypařila, najednou od vás zmizela Mojka. Prvně jste o ni měli s Kiburkem starost, ale pak jste se dozvěděli, že se vlastně má náramně dobře. A protože v prosinci slavila už v jiné rodině svoje 7. narozeniny, tak jste jí s bráškou aspoň poslali dopis s přáníčkem.

Přišly další Vánoce, už 2011, a tentokrát sis je vzal do režie úplně sám. Poskládal jsi do albíčka fotky, sepsal jsi přáníčka a album ještě přizdobil hudbou, aby se hned vidělo a slyšelo, že jsi ohromně šikovný goriláček.

V únoru letošního roku, poučen z předchozích let Mojkou o svátku svatého Valentýna, jsi spolu s Kiburkem poslal Mojce do Cabárcena Valentýnku, ze které určitě měla velikou radost.

A potom v květnu přišly tvoje první půlkulaté narozeniny, dosáhl jsi pěti let. K tak krásným a významným narozeninám jsi dostal od rodiny hudební albíčko, ve kterém ti všichni napsali nějaké přání a ty ses cítil jako skutečně slavný Tatu.

V pátek 20. července jsem se za váma byla podívat a viděla jsem tě naposled. Byl jsi úžasný, veselý, zábavný a vůbec nedokážu pochopit, že tě už nikdy neuvidím. Budeš mi moc chybět, Tatu. Tvoje fotky z toho dne jsem na rozloučenou nashromáždila k jedné písničce, která jako by pasovala k tobě. A to bylo poslední album, které pro tebe vzniklo a je to nejspíš i úplně poslední album vaší rodinky Gorilkových. Moc by mě bolelo cokoliv tvořit, aniž bys mi u toho pomáhal.

Blog bude snad žít dál a uvidím, co život přinese, ale v tuhle chvíli je jasná jedna věc. S tebou, milý Tatu, skončila jedna krásná etapa i mého života. Jsem ti za všechno, cos mi v ní přinesl, moc vděčná. Bez tebe bych nepoznala spoustu spřízněných duší, neprožila množství nádherných zážitků, nedostala tolik krásných ohlasů od lidí, kterým se tady na blogu líbí, neprolila bych tolik slzí radosti i smutku. V mém srdci zůstaneš až do konce mého života.

Odpočívej v pokoji, milovaný Tatu.

*********************************************

Krásnou básničku pro Tatunka napsala neznámá autorka Laďka, doufám, že nebude vadit, když ji sem přidám:

*********************************************

A tohle je, Tatu, jeden z mnoha krásných komentářů pod tvým rozlučovacím videem, píší ti tam lidé z různých zemí na světě, kteří si tě zamilovali i pouze prostřednictvím kamer. Pro ty všechny byl tvůj poslední kousek velkou ránou do srdce.

"You know, I'm not religious, or even spiritual, but I can't believe that a living being with all that beauty, intelligence and energy, would just end when his heart stopped. I cry every time I think of his family, and the rest of us, who love him, but that amazing little spirit must be somewhere equally amazing."

"Víš, nejsem věřící ani duchovně založená, ale nemůžu uvěřit, že živá bytost s takovou krásou, inteligencí a energií by prostě skončila v momentu, kdy se zastavilo srdce. Brečím pokaždé, když pomyslím na jeho rodinu a na nás všechny, kdo ho milujeme, ale ta úžasná dušička musí být někde jinde, stejně úžasná."

Tatu 20.7.2012

Rozloučení s Tatunkem