Kukuma (+25.2.2011)

Dozvěděla jsem se tu neuvěřitelnou zprávu o Kukumovi, když jsem seděla v autě ve frontě na umytí. Nejdřív mi cinkla SMS a pak mi to zavolala gorilčí kamarádka. Nemohla jsem tomu uvěřit, že už toho gorilího kluka nikdy neuvidím. Celou dobu, co jsme čekali, až na nás přijde řada, se mi hlavou honily vzpomínky na moje návštěvy Kukumy v Belfastu a řinuly se mi z očí slzy. Vlastně se řinou pořád, ještě teď, když to píšu.

Kukuma byl u ošetřovatelek moc oblíbený, i kyž to byl, jak samy říkaly, "troublemaker". Ale jeho kousky všechny rozesmívaly, protože co si budeme povídat, s uličníkama je vždycky legrace. Nikdy nezapomenu na ten zvláštní Kukumův pohled, když jsem se mu dívala do očí na vzdálenost pár centimetrů a dělila nás od sebe jen mříž. Přísahala bych tehdy, že přesně rozuměl, co jsme tam tenkrát s ošetřovatelkami povídaly, jeho oči byly neskutečně bystré a zvídavé.

Víc už toho napsat nemůžu, protože pro slzy nevidím na monitor. Budeš mi v ZOO v létě strašně chybět, ty milý gorilčí kolohnáte.

Tady je odkaz na můj sen, na moje setkání s Kukumou.