Gorilkovi ve finále

Prosinec 2015

"ZAZVONIL ZVONEC A POHÁDKY JE KONEC..."

Touhle větou končí spousta pohádek a Gorilkovi si teď tu pohádkovou větu vypůjčili nejen k odzvonění konce roku 2015, ale také k rozloučení s "Oslavami a událostmi" na svém blogu. Osm let s námi slavili svoje narozeniny, Vánoce a spoustu dalších událostí, osm let nám vypravovali zážitky ze svého domova. V té době jsme s nimi prožili všechny jejich radosti i bolesti a věřím, že radost byla díky tomu mnohonásobná a bolest aspoň o něco menší. Ale všechno má svůj konec, jak pohádky člověčí, tak i ty gorilčí a právě teď se Gorilkovi rozhodli, že to stačilo. Budou samozřejmě i dál prožívat svoje všední i sváteční dny stejně, jako to bylo dosud, jen se nám s tím už nebudou svěřovat. A proč k tomu rozhodnutí došlo právě teď? Nuru oslavil třetí narozeniny a dostal se do věku Moji, která ve stejném věku, v začátku zapisování událostí, napsala svoje první psaníčko Ježíškovi. A tak to celé má i symboliku uzavřeného kruhu.

Na posledním videu, které najdete dole, je shrnutí všech oslav, od nejnovějších po ty nejstarší, které tady Gorilkovi prožili a ve kterém se s námi všichni účastníci této rubriky rozloučí.

Doslov Gorilkových:

Na úvodním prohlášení se už sotva něco změní,

tak abychom přešli k věci, sdělujeme vám, člověci:

Bylo tady velmi milo, ale už nám odzvonilo,

takže deset našich zvonů nechá teď spadnout oponu.

Mějte život pohádkový. S láskou, Vaši Gorilkovi

******************************

Doslov autorky blogu: Na jednu stranu mi tohle loučení trhá srdce, protože psaní Gorilkovic příběhů mě moc bavilo a stalo se milou i zábavnou součástí mého života. Pokaždé, když jsem chystala novou událost z jejich rodiny a ta nabírala finální podobu, měla jsem z toho radost a těšila jsem se, že to udělá radost i vám. Nedávno tyhle příběhy vyšly i v knížce a díky tomu jsem zažila krásná setkání s lidmi, se kterými bych se třeba jinak nesetkala. Ale 8 let je 8 let a pokud měl někdy přijít vhodný čas na ukončení, přišel právě teď. Odpočítávající čísla ve videu znamenají počet událostí z Gorilkovic rodiny a u poslední oslavy, 3. narozenin světýlka Nuru, je už číslo 78. 78 je vysoké číslo a já nejsem bohužel (nebo bohudík) robot, který ze sebe vyplivne článek po zmáčknutí tlačítka. Už delší dobu jsem cítila, že se psaní měnilo v něco jako - "...ach jo, blíží se konec roku, to toho zase budu muset vymyslet...". A tak by to být nemělo, proto si myslím, že byl nejvyšší čas skončit. Gorilkovic rodinu ale nikdy nepřestanu milovat a brát ji za svoji rodinu a budu jim nekonečně vděčná za to, co mi za tu dobu dali a pořád dávají. Doufám, že zde na blogu budou Gorilkovi žít dál alespoň v občasném vyprávění z jejich návštěv a snad budu psát dál i o dalších gorilčích skupinách v zoologických zahradách, kam se pravidelně jednou do roka vracím - Belfast, Dublin a Budapešť.

Díky vám všem, kteří jste byli až doteď návštěvníky blogu.

H.D.

Finále