2. března 2012

Tahle návštěva Gorilkových nebyla moc dlouhá, strávila jsem u nich asi jen 2 a půl hodiny, ale i tak to zase stálo za to. Neodehrálo se nic mimořádného, ale měla jsem velkou radost z Kiburka a Bikiry. Ti dva byli hodně často spolu a Kibi se pořád Bikiry dotýkal, obíral jí kožíšek a dokonce se pokoušel ukrást jí kousek hovínka přímo ze zadku :o)

Velkou zábavu mi poskytli taky oba bráškové. Tatu ze začátku ležel nahoře na schodech s tetou Kambou a v té době byl jediným živějším elementem z celé rodiny právě Kiburek. Ale potom Tatu přišel dolů, rozvalil se na špalku a to byl popud pro Kibiho, aby zahájil dlouhotrvající bratrské dovádění. Nacvakala jsem z toho asi 150 snímků a protože jsem nevěděla, co vlastně si pak s nima počít, tak jsem je dala tak, jak šly po sobě, do videa s názvem Bratrská rapsodie.

Jinak byl v pavilonu klídek. Richard se párkrát prošel sem a tam, občas zapózoval na špalku, ale většinu času trávil majestátně na svém loži. Bikirka se přišla ukázat za námi ke sklu a chvilku po ní i Shinda. Kijivu určitě nebere plesovou sezonu na lehkou váhu a tak si chystala dřevitkovou róbu a Kambuška byla za decentní dámu. Chtěla jsem počkat na oběd, viděla jsem za oknem, že se připravují vitamínové koule a viděli to i všichni Gorilkovic, kteří se postupně před oknem vystřídali. Ale ani o půl 2 oběd ještě nebyl a pak už jsem musela odejít, tak nevím, jestli k nějakému rozdávání nakonec došlo nebo ne. Ale to nebylo důležité, hlavní bylo to, že kromě rozoostřeného zraku po neustálém zírání do displeje foťáku jsem si odnášela jako vždy blažený výraz na tváři i v duši.

Kiburi a ženský

Tatu a Kiburi v bratrské rapsodii

Březen 2012