12. dubna 2011

Tak už je duben a počasí se chovalo předpisově aprílově. Vyjela jsem z Jihlavy se slunečními brýlemi na očích, v půlce cesty nás chytilo krupobití, v Praze po cestě do ZOO jsem odhazovala všechno, co se dalo, jaký byl hic a po chvilce u gorilek se zatáhlo a začalo pršet. Ze ZOO jsem odcházela za doprovodu zubů cvakajících zimou. No ale to všechno byly jen takový prkotiny, který člověk ani nevnímá, když má před sebou návštěvu Gorilkovic rodinky.

Včerejší den Gorilkovi až na Tatunka pojali docela odpočinkově. Sbíraly se větvičky, spalo se, čekalo na oběd o jedné a do toho občas přelítl po lanech malý černý rarášek.

Pěkně si dovoloval na taťku a vůbec mu nevadilo, že velikostní poměr je pořád docela nevyváženej. Ale zdá se, že Richardovi to nejenže nevadí, ale ještě je na Tatunka za to dost pyšnej :o)

Pak se Tatu postupně pomuchlal s tetou Shindou i s Mojkou, poklábosil si o klučičích záležitostech s malým bráškou, párkrát si přišel nahoru na schody trochu pozlobit mamku a naházet na ni dřevitku a když se konečně trochu unavil, tak si šel pro doplnění energie i pro něžný pomazlení za tetou Kambou.

Mojka je čím dál tím hezčí a předváděla dočista profesionální fotografické pózy.

Bikirka v paviónu zářila jako Zlatovláska, vlastně teda spíš Šedovláska, moc jí to slušelo, i když ji pár návštěvníků považovalo za tatínka. Byla většinou sama a pozorovala cvrkot, aby se když tak stihla rychle vyhnout případné kolizi. Moc jsem jí držela palce, aby si od ošetřovatelky vzala vitamínovou kouli a vajíčko, které všichni dostávali k obědu a možná by se to i povedlo, kdyby na ni nevystartoval Richard Hamižný. Styď se, chlape!

Kamba byla zadumaná a většinou jen tak posedávala, ale taky zašla na kus řeči za Kijivu a půjčila si Kiburka, ať prej se povozí i po jiným hřbetu než tom mamčiným.

Budiž Kambě ke cti, že v případě Richardova ataku na Bikiru vystartovala ke konfliktu a aspoň se mi zdálo, že s vyceněným chrupem bránila Bikiru proti tomu zlobivýmu hromotlukovi.

Shinda měla tak trochu marnivou náladu a strojila se větvičkama. Musím říct, že jí to fakt náramně slušelo. Škoda, že si tu parádu pak snědla a věnovala se spíš spekulacím, co komu vyvíst. Ten den měla pifku na Kambu, nevím, co si ženský provedly.

Kiburek byl skoro celý dopoledne s mamčou na schodech a jen sem tam ho někdo svezl dolů. Povozila ho kromě mamky a tety Kamby i Moja, ta s ním dokonce vyjela ven, ale zjistila, že tam padá něco mokrýho a tak než stihla zajet zpátky, Kiburi z ní sklouzl a pelášil zpátky za maminou. Je nádhernej a nemůžu uvěřit, že už to bude za pár dní rok, co se tak neočekávaně narodil.

Po obědě se aspoň část rodinky podívala na chvíli ven, ale pěkně tam nebylo. Kijivu si přesto hodila Kiburka na záda a odvážně se vydala na trávu a následovala ji Moja.

Bylo mi s vámi moc krásně, Gorilkovi!

Duben 2011