19 Dublin 2017 | gorilkovi.com

Dublin 2017

Dublinskou ZOO mám ráda. Není nějak obrovská, v pohodě se dá za den projít dvakrát. Nejsou tam kopce, do kterých by se muselo šplhat, nejsou tam prázdné prostory, jsou tam všechny druhy zvířat, které mě hodně zajímají. A líbí se mi krásný obrovský výběh pro gorily, i když to znamená, že pokud se chtějí někde schovat před otravnými návštěvníky, ti pak mají prostě smůlu.

Poprvé jsme tuhle ZOO navštívili v roce 2012 a tenkrát gorilí skupina vypadala úplně jinak, než letos. Oproti letošní skupině tam byl stále silverback Harry i jeho starší synové Alf a Evindi. Nebyla tam ještě Kafi ani Vana s Tebogem a velkou celebritou tam tehdy byl teprve roční goriláček Kituba. Skupina se měnila průběžně různými odchody a příchody, ale poslední dvě změny byly hodně smutné, nečekané a šokující. Loni v květnu zemřel silverback Harry a pár měsíců po něm i jeho teprve pětiletý syn Kituba.

Skupina je nyní bez svého šéfa a tuto funkci prozatím převzala na svoje bedra nejstarší samice, zasloužilá matka Lena (*1984). Dále je ve skupině Mayani (*2001), její dcera Kambiri (*2011), Kafi (*2009), Vana a Tebogo (oba *2012) a Kitoko (16.7. 2016).

Lena s Harrym přivedli na svět už 6 potomků, z toho jednu dceru Grace a zbytek tvoří synové - Kesha, Alf, Evindi, Kituba. Nejmladší přírůstek je roční Kitoko, narozený dva měsíce po Harryho smrti. Lena je klidná matka, která se skvěle stará a starala o všechny svoje potomky. Nevyhledává ani se neúčastní různých potyček, které občas nastanou. Pokud se něco takového děje, tak prostě sbalí Kitoka a odejde s ním někam, kde je klid. Prostor má k tomu obrovský.

My jsme se ke gorilímu ostrovu vraceli několikrát a při odpoledním rozhozu zeleniny jsme měli štěstí na ošetřovatele Jamese, který nám věnoval hodně času jak venku, tak i potom uvnitř. Pokusím se teď dát dohromady všechny získané zajímavosti.

Ze všeho nejdřív jsem se ptala na Teboga a Vanu, protože jsme předtím viděli, že stále nejsou spolu se skupinou a jsou zavření uvnitř. Dozvěděla jsem se, že oba dva jsou pouštěni ke skupině vždycky až poté, co se podaří oddělit Mayani. Nejsou zvyklí na hrubé zacházení - někdy to může být jen hra, ale oni to tak nechápou. Bylo by dobře, kdyby si zvykli na drsnější hraní, protože jejich začlenění by pak bylo jednodušší. Teď je ale nechávají vydechnout.

Mayani je velký jedlík a pro její milované jídlo klidně dřív napadala i Harryho, což bylo na normální gorilí poměry velmi neobvyklé. Proto začlenění nových dvou (pro ni) potencionálních zlodějů jídla není vůbec jednoduché, pokoušeli se je už dřív integrovat do celé skupiny, ale bez úspěchu. Docházelo k bitkám a napadání, které vyvolávala převážně právě Mayani a protože nyní nechtějí stresovat Lenu ani malého Kitoka, rozhodli se pro toto řešení.

Navíc jsem se dozvěděla, že Mayani v Dublinu nezůstane, už se rozhodlo o jejím přesunu do Antverp. Důvodů je víc - jedním z nich je to, že Mayani je superdominatní samice a nedokáže se podřídit. Po narození Kambiri se trochu změnila, ale díky své lidské výchově neměla moc mateřských instinktů. Mohla sice výchovu odpozorovat od Leny, která tehdy měla malého Kitubu a částečně se jí to podařilo, ale ani tak by ji nikdo nemohl zvolit "matkou roku" a o Kambiri se staral hlavně Harry. Ten hlavní důvod, proč Mayani odejde, je ale ten, že pravidelně cykluje a ze strany ZOO by bylo sobecké držet ji v Dublinu a nedopřát jí partnera, který v této ZOO nebude ještě po několik dalších let. Je mi Mayani líto, že bude muset odejít, ale doufám, že najde svoje místo v jiné skupině a bude tam šťastná.

Pokud jde o nového silverbacka, ještě vloni se uvažovalo o tom, že by jím v budoucnosti mohl být Tebogo. Letos už je to jinak a Tebogo (neboli Teebo, jak mu říkají) bude muset odejít, počítají tak ve věku 6 - 10 let. Což by mohlo být už příští rok. Je mi to hodně líto. Tebogo je fixovaný na Vanu, která je proti němu o hodně vyspělejší a rozdělení pro něj určitě nebude jednoduché. Tebogo je mnohem bojácnější, při výpadech Mayani se potom často kolíbal a jako známku nervozity si cucal prst, stejně, jako to dělá Kwanza v Belfastu. Kolíbání přestalo ve stejné době, kdy se přestali setkávat s Mayani, cucání prstu mu už zůstalo.

Důvod Tebogova přesunutí je jeden a to podstatný. Tebogo není vůdce. Je to školkáček odchovaný lidmi a v Dublinu si nemyslí, že pokud nemá ve skupině žádný mužský vzor, může z něj vyrůst dobrý silverback. A ten vzor tam bohužel Tebogo teď opravdu nemá. Další velká škoda, že Harry zemřel, protože od něj se Tebogo mohl naučit jen to nejlepší. Do Dublinu potom přijde jiný mladý samec, asi tak 8-letý, zatím ne stříbrohřbetý a budou doufat, že časem se z něj stane skvělý silverback pro skupinu.

A taky partner pro dospívající Kafi. Kafi je naprosto bezproblémová, krásná a inteligentní gorilka. Ví, kde je její místo a kde je naopak jakási hranice, za kterou nejde. Oproti loňsku už trávila veškerý čas spolu s ostatními. Nejradši je s Lenou a malým Kitokem, lehce se ho dotýká a pozoruje ho. Sama se ho neodváží vzít, ale je k němu velmi ochranitelská a něžná. To jsme viděli hned při prvním příchodu ke gorilám, kdy Lena s Kitokem seděli u skel, Kafi tam byla s nimi a z malého goriláčka skoro nespustila oči. Je to vlastně první gorilí miminko, u kterého mohla být od samého porodu a je to pro ni určitě cenná zkušenost. Lena ví, že Kafi není žádná hrozba a je za její společnost ráda.

Kafi ale kupodivu vyhledává i společnost Mayani, která při jejím příchodu byla asi její největší protivnicí. Ještě do loňska jsem je spolu nikdy neviděla, letos už ano.

Další krásná mladá gorilka ve skupině je Kambiri, ta, která tak špatně a těžko vloni nesla odchod svého tatínka Harryho a poté přišla i o nejlepšího, skoro stejně starého kamaráda Kitubu. Za ten rok se z ní stala malá uličnice, která krade Leně nejen jídlo, ale taky jejího syna. Jednoho únosu jsme byli svědky, bohužel fotky jsou špatné a rozmazané. Kambiri je jedna z mála ve skupině, která má ráda mangabeje, ty drzé tvory, kteří při rozhozu s klidem kradou kousky zeleniny gorilám přímo pod rukama. Kambiri to nevadí a bere to za součást hry, při které je pořádně prožene po zahradě. Nemá ale moc ráda výšky, tam za nimi neleze. Jinak je to pohodová slečna a jak James řekl, rozdíl mezi ní a Kafi je snad jen v tom, že Kafi baby ochraňuje, kdežto Kambiri ho krade ;o)

Všechno tohle povídání bylo hrozně zajímavé, ale v hlavě se mi pořád převalovala jedna otázka - co se stalo Kitubovi? A tak jsem se na to zeptala. Kituba byl do posledních dnů zdravý a nejevil naprosto žádné známky nemoci. Potom mu zničeho nic přestaly pracovat střeva a to byl konec, jeho nemoc trvala jen něco přes týden a nedalo se s tím nic dělat. Bylo mi to tak strašně líto. Jako by nestačilo, že jeden pětiletý goriláček v Praze zemřel takhle předčasně, teď ho do gorilího nebe následoval i tenhle kamarád z Dublinu. Na další podrobnosti jsem se už neptala, jednak mi to nepřišlo vhodné a za druhé jsem měla v krku knedlík.

Vedle nás stál tatínek s dcerou a všechno celou dobu poslouchali. Holčička se potom sotva slyšitelně zeptala - Jak poznáte, že je gorila těhotná? A tak se jí dostalo vysvětlení, že stejně jako u lidí, z těhotenského testu. Samozřejmě nějaké známky těhotenství vidí na "lady gorilla" už dřív, ale aby si byli jistí, musí se udělat test. A tak dají té lady hodně, hodně džusu. Gorila si myslí, že vyhrála v loterii, všechno vypije a když to vypije, tak musí co? Čurat. No a oni potom do toho strčí papírek a hned vidí, jestli bude miminko nebo ne. A ještě se ta stejná holčička zeptala na to, jak poznají, jestli je miminko kluk nebo holka. Tak buď jim maminka to miminko ukáže a oni to vidí hned a pokud ne, tak pozorují, jak to miminko čurá. Když to jde dopředu, tak vědí, že je to kluk a když spíš dozadu, je to holka. Bylo docela milý vidět tu malou holčičku, jak se opravdu zajímá o gorily. Po té bandě nevycválanců, kteří bouchali a kopali do skel a rodiče jim v tom vydatně pomáhali, působila jak z jiného světa. Tak jen víc takových malých slečen a gorilám i dalším zvířatům bude mezi námi líp.

Potom jsme se šli ještě znovu podívat dovnitř na Vanu a Teboga, kteří už netrpělivě čekali na jídlo. Lítali po lanech a koukali se do oken a musela jsem se smát, když najednou Vana nabrala směr k zadním otevřeným dveřím a Tebogo to bral úprkem za ní. Viz ZDE.

Poté byli dovnitř puštěni ostatní a pokračovali v hodech i tam. Mayani se zabavila u jakéhosi hlavolamu a to z toho důvodu, aby u něj strávila nějaký čas a dala šanci ostatním, aby taky něco sesbírali. Kitoko se vyšplhal až ke stropu a tam prováděl tak odvážné prostocviky, až mi z toho šla hlava kolem. Nakonec sjel jako píďalka po laně dolů k mámě a všichni návštěvníci si mohli vydechnout. Trocha akce je zachycena ZDE.

Gorily jsou pro mě vždycky a všude zaručeně největší lákadlo a největší žrout času stráveného v ZOO, ale Dublin má ještě kromě nich úžasnou sloní skupinu, od které se nedá odtrhnout. V současné době je tam samec Upali, samice Bernhardine, její sestra Yasmin, dcery Asha a Anak, mláďata Kavi, Ashoka, Samiya, Zinda, Avani a nejmladší, teprve 5 měsíců starý Kabir. I kdybych si na ně mohla vyčlenit celý den, bylo by se pořád na co dívat.