21. března 2015

Byl první jarní den, sluníčko se do toho opíralo jako o život a u Gorilkových byla tím pádem hlava na hlavě. Trochu jsem doufala, že je najdeme venku, popásat se na čerstvé travičce, ale bohužel, přání se nesplnilo a Gorilkovi byli zavření doma.

Z ložnic dorazili chvilku po našem příchodu a dorazili bez Bikiry. Šubr byl zavřený a tak jsem netušila, co se děje, ale naštěstí po nějaké době se Bikira objevila na kupě dřevitky a dělala, jakoby tam byla odjakživa.

Taťka Richard byl toho dne celý usměvavý, nikoho neprohnal a úslužně se nabízel všem dámám k čištění oušek. Prostě, gentleman každým coulem.

Kijivu se dlouho ladně procházela před výlohami a jsem přesvědčená, že moc dobře slyšela lichotky na svoji lepou postavu, které se valily ze všech směrů. Pravda je, že v porovnání s poněkud baculatou Shindou její postava vypadá vyloženě modelkovsky, zatímco Shindino kulaté bříško si návštěvníci často pletou s těhotenským. Bylo to tak i tentokrát, opět jsem slyšela, jak maminka vysvětluje dítěti, které se utábořilo na mojí noze, jak to vlastně je: "Vidíš támhletu opičku? Tak ta bude mít brzo miminko jako teta Jana". Kéž by to byla pravda, viď, Shindo?

Kamba, jak jinak, přivezla Nuríska na zádech, ale malý prďola brzy ovládl celý pavilon a tak se Kamba mohla v klidu a s radostí věnovat okusu jako ostatní.

Kiburi si nasbíral větvičky do zásoby a šel si s nima udělat pohodlí do nové hamaky, ve které se postupně vystřídali skoro všichni. Potom ale objevil novou bezva zábavu - průběžně si odskakoval k pítku pro vodu, v pusině si ji přinesl do hamaky a tam ji čůrkem vypouštěl z pusy na zem. Je to prostě vynalézavý kluk, to je jasná věc. Potom Kibi zjistil, že za okny je spousta holých obličejů, které by nabeton uvítaly nějaké extra číslo. A tak po řadě kotrmelců, doprovázených vyhazováním dřevitky do vzduchu, se usadil směrem k oknu a předvedl sérii xichtíků, za které by se nemusel stydět ani Mr. Bean. Povzbuzen tímto úspěchem předvedl ještě jedno speciální číslo - zády k publiku stoj na hlavě, nožky zapřené o sklo a rukama bušení do skla. Bohužel, tenhle skvělý kousek jsem, zcela omámená novou Kiburkovou dovedností, nestihla zachytit.

Nuru byl ten den jako čerstvě natažená hračka na klíček a zdálo se, že v pavilonu snad musí být víc exemplářů jednoho goriláčka. V jednom momentu seděl skoro pod stropem a v dalším se už lehce poprával u okna s tetou Shindou, která se ho nemohla nabažit a nechtěla ho propustit ze svých služeb. V těchto okamžicích obvykle dostávám fotografický záchvat a křeč do prstu a nemůžu přestat mačkat spoušť, proto mám z téhle situace fotek víc, než je zdrávo a tak jsem je nastrkala do fotovidea. Stejně jako dostal samostatné video Nuru coby důkaz o extrémně krásných potomcích manželů Kijivu a Richarda. 

Nebyli jsme u Gorilkových moc dlouho. Jednak po počátečních aktivitách přišla siesta, kdy pohled na ležící a odpočívající gorilky je sice krásný, ale přece jen po chvilce začne lehce nudit, ale hlavně přibývalo návštěvníků, tím pádem i funění za krkem a šlapání po nohou. A tak jsem si při odchodu ven odnášela nejen spoustu krásných zážitků s milovanou rodinkou, ale také nespočet otisků dětských botiček na těch svých křuskách. Ale co by jeden pro setkání s našimi Gorilkovými nevytrpěl ;o)

Nuru s tetou Shindou

Nuru a Kiburi

krásní synkové Kijivu a Richarda

Březen 2015