22. ledna 2011

Moje další návštěva u Gorilkových proběhla v pohodě, cestou do Prahy počínaje a zpáteční cestou z Prahy konče. Žádné zpoždění, v autobusu jsem se pěkně prospala, dokonce se mi zdálo, že si chovám Kiburka, ale to mi jen spadla na hlavu šála. Pohodu pak narušil jen opilý spoluobčan na zastávce autobusu v Holešovicích, který na nás cosi neartikulovaně pokřikoval a potom se tak dlouho nemohl trefit do dveří stodvanáctky, až řidič ztratil trpělivost a zavřel mu dveře před jeho fialovým nosem.

Ke Gorilkovým jsme dojeli kolem jedenácté a bylo tam celkem prázdno. Se všemi jsem se na dálku pozdravila a chyběla mi jenom Kamba, která se schovávala na povodňových schodech. Měla jsem velkou radost z Mojky, která se s námi přišla pozdravit ke sklu, protože ji zaujala moje taška s fotkou Kamby a Moji. Dlouho si ji prohlížela a já jsem u toho neudělala ani jednu fotku, protože jsem si Mojčiny pozornosti fakt moc užívala. Potom se Moja pohodlně usadila a začala se dívat na video za sklem.

Ve výhledu jí brzy začali bránit přicházející návštěvníci a tak Mojka nelenila a přinesla si gorilčí pohodlný ušák, aby seděla výš a líp viděla. Teda on to byl jen obyčejný proutěný koš, ale Mojka se tvářila tak blaženě, jako by to bylo to nejpohodlnější křeslo na světě.

Hlavním komediantem soboty byl ale bez diskuze Tatu. Měl neskutečně dobrou náladu a předvedl celou škálu svých dovedností. Kotrmelců bylo nepočítaně, ale největší radost mu evidentně dělal vis za zuby ve všech možných podobách. A taky pěkně demonstroval, jak odlišně od nás lidí vnímají gorilky význam slova pohodlí., uložený prostě na lanech.

Kiburek byl straaašně sladký a roztomilý goriláček, jako pokaždé. Dlouhou dobu jsem stála u skla, kde zrovna odpočíval s mamkou a nemohla se odtud odtrhnout. Nemohla jsem ani odtrhnout prst z foťáku a podle toho vypadá množství fotek v albíčku, ale byl to prostě kouzelný pohled a tak jsem cvakala a cvakala a ani jsem tentokrát moc nemazala.

A Kiburek byl stejně okouzlující, i když se vydal na cestu kolem okna úplně sám bez maminky.  Ukázal taky, jaký je silák, když jde o to, udržet si příděl mlíčka - ale mamce to asi moc nevadilo, protože se u toho vypadala vznešeně a nad věcí, prostě pravá dáma.

Došlo i na čištění očiček a musím říct, že tak zblízka to vypadalo hodně strašidelně. Kiburkovi se to nelíbilo, ale naštěstí očičko to dloubání vydrželo. Potom se na chvilku odkulil od maminky a vypadal v dřevitce jako opravdový jezulátko.

Shinda trochu prudila Bikirku. I když nevím, přišlo mi, jako by se chtěla tak nějak neohrabaně s Bikirou zkamarádit, ale zatím to rozhodně nenacházelo odezvu. Bikira pokorně uhýbala Shindě z cesty a tak se neustále stěhovala z místa na místo.

Díky tomu taky zůstala opět bez tvarohové svačinky a bylo mi jí kvůli tomu hodně líto. Všichni vypadali tak náramně spokojeně, když vylizovali kelímky a chodili si ke mříži pro přídavek a Bikira na to všechno jen koukala ze schodů. Dolů nešla, ani když tam byl poměrně klid a ošetřovatelka ji dlouho lákala na nějakou laskominu.

Shinda si ale území kolem výdejny dobrot neustále hlídala. Podařilo se jí dokonce čmajznout kelímek Tatunkovi, ale moc se mi líbilo, jak si z toho ten malej čipera vůbec nic nedělal, okamžitě pochopil, že tenhle kelímek už je nadobro ztracený a tak rychle nasadil zpátečku ke mříži a vyfasoval extra příděl, který už pak nikomu nedal.

Ještě jsem se skoro vůbec nezmínila o Kambě. Ta si většinu čase jen tak polehávala, ale taky si užila legraci s Tatunkem, pak se spolu dlouho mazlili a nakonec po vydané energii usnuli jak dudci.

Richard byl jako vždy za fešáka. Jen jednou pro nic za nic prolítl kolem Kičky s Kiburkem, když spali a tak trochu Kiji plácl, ale jen jemně, nic zlýho. Malá holčička vedle to komentovala celkem fundovaně: No on je naštvanej, protože se mu tady všechny samice pořád hádají a on chce mít doma klid. Jinak ale byl za hodnýho a vzornýho tatínka se šibalským výrazem.

A ještě se jednou vrátím k Tatunkovi. Udělal mi velkou radost tím, že se dvakrát vydal nahoru na schody za tetou Bikirou, viděla jsem to u něj poprvé. Nejdřív ji jen tak zkusmo ťukl do nohy a hned seskočil o schod dolů, protože co kdyby náhodou, že jo.... Ale podruhý přišel až opravdu k Bikirce, pohladil ji po noze a Bikira mu pohlazení oplatila, položila mu dlaň na hlavičku a šla by v něžnostech ještě dál, ale Tatunkovi to pro tentokrát takhle stačilo. Byl to opravdu krásný a silný zážitek.

Leden 2011