Budapešť 2012

Do Budapešti jezdíme rádi. Je to nádherné město, od nás docela blízko, pohodlně dostupné autobusem a má pěknou zoologickou zahradu. A v ní skupinu šesti goril včetně malého, dva a půl ročního Bonga, který je podle všeho její chloubou.

Skupinu tvoří samec Golo a druhý mladší sameček Ebobo, kterého jsme za celou dobu ale vůbec neviděli a tak vlastně ani nevím, jestli už třeba skupinu neopustil. Nejstarší samice je Liesel, další je Iringa a nejmladší samička, podobná Mojce a maminka Bonga, je N'Yaounda. Bongo je zatím jediné mládě, narodil se 5. ledna 2010, takže je jen o pár měsíců starší než Kiburi. 

Letos jsme byli v ZOO na konci září a oproti loňskému srpnu, kdy byly neskutečné tropy, bylo už "jen" horko. I tak byla spousta zvířat poschovávaných v chládku a tak jsme z goril viděli hlavně jen právě Bonga, kterému nějaké horko mohlo být ukradené a lítal po zahradě jako, no jako malý goriláček. 

Gorily jsou v Budapešti hned u vchodu, což je oproti jiným zahradám velká výhoda. Nabažíme se jich hned na začátku a pak už si jdeme v klidu prohlídnout zbytek ZOO. Navíc už máme svoji trasu, kdy se kolem goril i vracíme z prvního kratšího okruhu a zase to u nich pak zakončujeme. Je to ale taky bohužel jedna z mála ZOO, kde nepotkáte ošetřovatele a když už ano, tak nemluví anglicky. Popisky jsou taky jen v maďarštině a člověk se toho moc nedozví. A tak na rozdíl od Belfastu nebo Dublinu nemám z Budapešti žádné zprávy přímo od zdroje.

Z toho, co jsme mohli vidět, stojí za zmínku určitě třeba orangutani, kteří sídlí hned vedle goril. Mají tam teď dvě mláďata, Moiru a Vilmose. S jedním byla jeho máma ve vnitřním pavilonu, seděli schovaní na parkosu až pod stropem. Druhé bylo s mámou a zřejmě tátou venku, to byla asi loňská holčička Moira. Byl na ně krásný pohled, ale bohužel hustý drátěný plot neumožňoval skoro žádné focení.

Viděli jsme taky roční trojčátka tygrů – vloni to byly trochu odrostlejší koťátka, když jsme je pozorovali za sklem, byly jim teprve tři měsíce. Letos už bych nerozeznala, kdo z nich je mládě a kdo mamina. Tradičně jsme se šli podívat na morčecí a křečcí městečko, které je úžasné a dokonce má i svého šerifa. A tradičně jsme se ochladili skvělou kuličkovou zmrzlinou, na kterou jsem asi nikde jinde zatím nenarazila.

Kolem 13. hodiny jsme se vraceli zpátky ke gorilám, protože před pavilonem byl poutač, na kterém bylo napsáno BONGO a 13.30, tomu jsme rozuměli :o) a potom nějaké slovo v maďarštině, kterému jsme nerozuměli. A tak jsme přišli a čekali, co bude. Nebylo vůbec nic. Ale Bongo nás pobavil i tak a ani nečekal na 13.30. Je to krásný goriláček, který si pobíhal po celém velkém venkovním pavilonu, hledal v trávě jablíčka, sem tam pohonil holuby, kterých tam bylo opravdu hodně a občas se přišel mrknout k oknu.

Za pavilonem goril byla jakási chodba někam a tak jsme se tam vydali a k velkému překvapení jsme zjistili, že je tam několikaposchoďové muzeum, kterého jsme si nikdy předtím vůbec nevšimli, asi proto, že prostě všechna pozornost patřila vždycky právě gorilkám. A tak jsme si teď muzeum prošli a bylo na co koukat – hodně mě zaujala třeba expozice spíže, kde byly skutečné myši – asi aby si člověk uměl představit, jak to může v takové spižírně vypadat, fuuuuj…….

Strávili jsme v ZOO několik hodin a viděli asi snad tentokrát všechno, co se dalo. Večer jsem pak uskutečnila kaskadérský pád, při kterém jsem se skutálela o poschodí níž a který skončil naštěstí jen vymknutým kotníkem. Byla jsem moc ráda, že chození po ZOO jsem už měla za sebou :o)

P.S. Na fotkách nemám bohužel skoro nikoho jinýho než Bonga a jeho maminku N'Yaoundu. Ostatní byli buď v dálce nebo rozmazaní za sklem, tak snad se příště poštěstí víc.

Bongo a N'Yaounda

Září 2012