Bikira | gorilkovi.com

Bikira (+9.4.2021)

Pro Bikirku

Je toho strašně moc, co bych chtěla napsat, tolik emocí se ve mně kupí...

Pátek 9. dubna 2021 přinesl hroznou zprávu, které jsem nemohla uvěřit a nevstřebala jsem ji dodnes. Bikirka zemřela. Vlastně ne, ta zpráva zněla: přišli jsme o Bikiru. Nezvratná věta bez emocí, která oznámila konec Bikirčina trápení. Mluvilo se o zranění, o nemoci, o vrozené vadě. Ale kde je pravda a co přesně se stalo, to se asi nikdy nedozvíme a Bikirce to život stejně nevrátí.

Osud jí hned od narození moc nehrál do karet. Narodila se v amsterodamské ZOO, ale její matka ji nepřijala a tak malou Bikirku čekala stejná výchova jako spoustu podobně postižených mláďátek, v gorilí školce ve Stuttgartu. Ve školce zůstala Bikira tři roky a potom se přestěhovala do ZOO v Belfastu. Tam jsem ji taky poprvé viděla já. Gorilku, která mě na první pohled zaujala svojí zvědavostí i vzpřímenou chůzí po dvou.

V té době byla v Belfastu skupina šesti dospělých jedinců a dlouho se čekalo na mládě, které by skupinu oživilo. Pro Bikiru tam byl největším parťákem stejně starý Gugas, který přišel do Belfastu ze stuttgartské školky zároveň s ní. Byli pro sebe opravdu velkými kamarády, ale v budoucnu se to ukázalo jako problém, protože pro Gugase Bikira nikdy nebyla samicí k páření. Gugas byl tehdy jeden ze tří samců. Vůdčí samec byl Boulas, který ale později přešel do jiné ZOO, dále tam byl kastrovaný Kukuma a právě Gugas, který ale o Bikiru nejevil žádný sexuální zájem. Navíc vzhledem k tomu, že v Belfastu čekali 16 let na mládě, se zdálo, že jak Boulas, tak Gugas jsou neplodní. Potvrzené to ale nebylo a tak pro ostatní samice tam pořád ještě byla šance zabřeznout, na rozdíl od Bikiry. Proto se rozhodlo o jejím přemístění do jiné ZOO a byla vybraná ZOO Praha. Což mi udělalo velkou radost, že Bikirka dorazí zrovna k našim Gorilkovým.

Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo. Bikira do skupiny nikdy nezapadla, nenašla tam spřízněnou duši. V Praze sice zabřezla a porodila kouzelného goriláčka Tana, ale vzhledem ke své nulové zkušenosti i situaci ve skupině od plačícího miminka odešla a nepodařilo se navázet spojení Bikiry se synem ani později. Taník odjel do stejné školky jako předtím jeho maminka a osud Bikirky v Praze se začal pomalu ubírat ke smutnému konci. Strávila tam 10 let života, určitě zažila krásné chvíle nejdříve s Mojou a potom s kluky, kteří ji měli rádi a chodili za ní pro pomazlení. Ale svého dalšího vlastního potomka se už nedočkala a její život vypršel v ten smutný pátek 9. dubna 2021.

Od jedné z belfastských ošetřovatelek jsem dostala krásný a emotivní email, ze kterého tady ocituji závěr: "Chtěla bych, abys na Bikiru vzpomínala tak, jaká byla na fotkách, které jsi mi poslala - šťastná, úžasná bytost. A pokud bych se měla vrátit k lidským vlastnostem, jsem si jistá, že i Bikira by chtěla, aby sis ji pamatovala stejně jako my všichni, až to čas dovolí - s úsměvem, ne se slzami".

Bikirko milovaná, ať je ti tam na obláčku líp než tady na zemi.