26. ledna 2013

Tohle byla moje první návštěva u Gorilkových v novém roce a taky jsem měla poprvé vidět nové miminko. Těšila jsem se moc a byla jsem nakonec ráda, že jsem si počkala měsíc, protože u gorilek bylo celkem prázdno a mohla jsem se kochat, jak dlouho jsem chtěla.

Gorilkovi nebyli zrovna moc akční. Přišla jsem v době, kdy se všichni krmili větvičkama a posedávali různě ve výškách, většinou otočení zády. Honem jsem hledala Kičku - seděla až u poslední výlohy a z mimíska jsem viděla jen jednu ruku a jednu nohu. Ale byly to moc roztomilý končetinky, to je zase pravda :o) Potom si Kiji s prckem vylezla na plošinku nahoře a viděla jsem zase prdlajs.

Aspoň že Kiburek nedělal fóry a docela pěkně pózoval přímo u okna. Od minule určitě převratně nevyrostl, ale v porovnání s tím mrňouskem bráškou najednou vypadal jako veliký kluk Kiburi. Pustil se i do údržby svýho vozítka a vypadal jako babky v Mrazíkovi, když volaly na Ivánka. Když na něj přišlo mazlení, šel za Kambuškou a ta měla náruč pokaždé otevřenou. Vypadali spolu tak šťastně, až mi bylo líto, že brzo už ta náruč úplně volná nebude.

Na Kambě jsem mohla nechat oči. Je tak krásná, klidná a spokojená, vypadá moc šťastně a ze všeho nejvíc si přeju, ať už je gorilátko na světě a Kambuška si může poprvé užívat svého vlastního, nevypůjčeného mimíska.

Shinda věnovala hodně času přežvykování všeho možného a snažila se dělat společnost Bikiře, která to ale nějak nepochopila a pokaždý před Shindou vycouvala ze svého místečka jinam.

Kijivu už mezitím konečně slezla z výšin dolů a i když se ještě několikrát usadila přímo před výlohou, ale zádama k návštěvníkům, tak nakonec se přece jen uvolila synka předvést. Je tak nádherný! Bylo úžasné, jak po nějaké chvilce přišla za Shindou a něžně jí prohrabávala srst. Úplně jsem přes sklo slyšela, jak jí přitom říká - ségra, vem si ho na chvilku, né? A ségra se posadila, popřemýšlela o nabídce a pak si teda prcka vzala. Vydala se s ním ke Kambě, jako by se chtěla pochlubit. Chudák neví, co my víme.

Pak si Kijivu vzala synka zpátky a šla se s ním mazlit ke zdi mezi okna. Přidal se k nim i Kiburek a tak si Kiji vzala do parády oba kluky a pěkně je očistila.

Richardův úkol dne byl řádně vyčistit uši budoucí matce Kambě. A tak za ní přišel nejmíň třikrát, protože prý není žádný flink a chce odvíst pořádnou práci.

K obědu byly vaničky s tvarohem. Všichni si je poctivě přebrali, někteří dokonce víckrát, Kiburek šel aspoň třikrát a Shinda se snažila vydolovat přídavek přísným pohledem od Kamby, ale jediná Bikirka si tentokrát pro nic nedošla. Bylo mi jí líto, ale šanci měla, v jednu chvíli kolem ní nebyl ani Kiburi. Tak příště, Biki...

Za všechny Gorilkovic se s náma dneska rozloučí Shinda, která jako vždycky naprosto jedinečně dokázala zpracovat svůj příděl na několik chodů a způsobů.

Leden 2013