Belfast 2014

Po roce jsme opět navštívili ZOO v Belfastu a tentokrát jsem se tam těšila o to víc, že jsem byla jednak domluvená s kurátorkou, ale hlavně ve skupině oproti loňsku přibyli dva špuntíci, skoro roční syn Kwanzy Baako (*3. srpna 2013) a zhruba tříměsíční dcera Kamili Kibibi (*30. března 2014).

Jenže člověk míní a příbuzní mění a tak jsme se nakonec do ZOO vydali o den dřív, než jsem byla domluvená. Říkala jsem si, že je to jedno, kdy přijdu, ale když jsem se potkala s ošetřovatelkou Tracey, vykulila oči a řekla - ale vy jste měli přijít až zítra. A tak jsem se s kurátorkou nakonec nesetkala, protože ta měla ten den volno. Ale jinak ta změna plánu byla pro nás víc než šťastná, protože ve čtvrtek bylo hezky a zato v pátek lilo celý den jako z konve, takže bysme ze ZOO nic neměli.

Gorilí skupinu tvoří v současné době 6 členů - Gugas, Delilah, Kwanza, Kamili a děti Baako a Kibibi. Jako první se nám ukázal ten nejdůležitější, málem už coby neplodný silverback odepsaný a nakonec dvojnásobný taťka, Gugas. Gugas si vyloženě užívá pozornosti diváků a je nejjednodušším objektem k focení, protože sedí, pózuje a trpělivě čeká, až si všichni nacvakají plno snímků. Pak se teprve pohne, důstojně odkráčí o kousek dál a tam zaujme další pózu. No prostě fotografův ideál a na počtu jeho snímků v albíčku je to vidět. Po povahové stránce se Gugas hodně změnil k lepšímu. Stal se z něj správný vůdce skupiny, už se ani nekolíbá, což u něho bylo projevem nervozity a s narozením gorilčat je z něj i pohodový, hravý a trpělivý tatínek. Později jsem ho viděla hrát si s Baakem, ale fotky z vnitřního pavilonu jsou jako vždy mizerné.

Zbytek skupiny nebyl v tu chvíli vidět uvnitř ani venku a nebyli ani v zadních ubikacích, takže bylo jasné, že musí být poschovávaní v prostoru mezi vnitřním a venkovním výběhem, který je pod úrovní návštěvnického ochozu, jsou to takové gorilčí katakomby. Po chvíli čekání odtud vylezla a ukázala se nám nejstarší členka skupiny, letos už 51-letá Delilah.

Delilah je sice pohublá, ale přesto na svůj věk ohromně vitální gorilka. Pamatuju si, jak nám před pár lety ošetřovatelky říkaly, že by si moc přály, aby mohla oslavit padesátku. Tenkrát se zdála hodně unavená, skoro se nepohybovala, velkou část naší návštěvy proležela v síti. Ale už vloni a letos zase dala jasně najevo, že na nějaké číslo v kalendáři prostě kašle. Prošla si celou zahradu, vylezla si na všechny vyhlídky a užívala si sluníčka a později uvnitř bravurně přelezla celý pavilon ručkováním po stropě.

Potom se dlouho nic nedělo, gorilky byly schované a tak jsme se šli podívat vedle k šimpanzům, kde mají dvě mláďata, Lucy a Pixie. U prodeje vstupenek nám sdělili, že se omlouvají, ale šimpanzi jsou dneska k vidění pouze uvnitř. To mě dost zklamalo, protože uvnitř se skoro nedá fotit. Ale už když jsme přicházeli, tak jsme viděli šimpanze různě posedané po zahradě a potom při rozhovoru s Tracey jsme se dozvěděli, že nám u pokladen podali špatnou informaci a šimpanzi jsou naopak pouze venku, protože uvnitř se malovalo. A tak jsme se mohli pokochat krásnou Lucy a o kus dál šklebící se Pixie.

Ale pořád nás to táhlo zpátky ke gorilkám, protože jsme zatím neviděli ještě ani jednoho prťouse. Vrátili jsme se akorát včas, protože venku se konečně objevila Kwanza s malým Baakem na zádech. Sebejistě si vykračovala zahradou a když jsem se v myšlenkách vrátila o tři roky zpátky, kdy jsem ji poprvé uviděla, vystrašenou a zavěšenou pod stropem, tak bych ji ani nepoznala. Stala se z ní krásná a šťastná gorilka a myslím, že její příběh s těžkým začátkem a velkým happy endem musí vzít za srdce snad každého. Kwanza Baaka nevozí jen na zádech, ale aby měl kluk nějaké zpestření, hodí ho občas na bagr anebo ho nechá, ať si po zahradě lítá sám. Tak snad se tam neztratí, protože párkrát jsem poznala, že tam někde je, jenom podle pohybující se vysoké trávy :o)

Zahrada je jedna velká džungle, ale na celou ZOO je prý jenom jeden zahradník, což si vůbec neumím představit, jak to může zvládat. A právě že asi moc nezvládá. Tracey říkala, že teď ani nedělají rozhozy po zahradě, protože to v té trávě gorilky nenajdou a po chvilce je to přestane bavit a zelenina tam zůstává. A tak čekají, až na ně dojde řada a tráva se poseče.

Takže poslední, která se nám zatím neukázala, byla Kamili s malou Kibibi. Na chvilku teda vykoukla, abych jí nekřivdila, ale viděla jsem z ní pouze kousek hlavy. Museli jsme si počkat, až bude uklizený vnitřní pavilon, protože ven se Kamili evidentně nechystala.

A tak zatím k tomu, co jsme se dozvěděli od Tracey. Nejdřív jsem pogratulovala ke dvěma miminkům a říkám - to musíte být hrozně šťastní... a Tracey to potvrdila a ani nemusela, protože to bylo vidět. Říkala, že si to přála po celou dobu, co u gorilek pracuje a teď se to povedlo hned dvojnásobně. Ptala jsem se, jestli jsou s prckama v kontaktu, jestli si je můžou třeba pohladit. Jsou a můžou a taky to dělají, ale musí prej být opatrní u Kwanzy, protože když dávají něco Baakovi rovnou do pusy, tak Kwanza mu tam rychle šáhne a z pusy mu to vytáhne a tak by je mohla zranit. Kwanza je prej taková pohodová mamina, která klidně nechá Baaka, ať si hraje sám nebo ať jde za tetou Kamili a hraje si u ní, ale kdyby se něco dělo, tak umí rychle vystartovat a postarat se o něj. Během povídání se na nás Kwanza přišla zblízka podívat a potom chvilku dělala modelku s dítětem přímo před sklem.

Kamili je naopak dost úzkostlivá a tahle výměna povah prý všechny dost překvapila. Proti Kwanze je Kamili hodně ostražitá a Kibibi nikomu nepůjčí, ale Baaka do náruče klidně přibere. Jinak Baako si chodí hrát i s Delilah a ta ho někdy povozí na zádech.

Přinesla jsem do ZOO pár triček, protože psali, že jsou za ně rádi jak pro gorilky, tak pro šimpanze, a taky něco na zub pro gorilky. Říkala jsem Tracey, že jsem chtěla přinést něco pro prcky, ale nevěděla jsem, jestli by vzali nějaké hračky. A dozvěděla jsem se, že prej Baako má v pavilonu malýho medvídka, s kterým si hodně hraje, takže jsem klidně mohla přivízt nějakýho plyšáka.

Kwanza se už konečně zbavila vyrážky, kterou měla snad dva roky. Nevěděli, z čeho to je, měli podezření na alergii na mléko, ale z krve se nic nepoznalo. A jak to přišlo, tak to odešlo. Ptala jsem se, jestli to mohlo mít třeba i psychický původ a prej jo, mohlo to být opravdu cokoliv. Hlavní je, že už je to pryč. Jinak Kwanza někdy prej dělá fóry při jednotlivém krmení, nejde si pro příděl a potom žebrá u mříže, když už je po všem. Tak trochu mi to připomnělo Bikirku :o)

Svého roztomilého zlozvyku, cucání palce, se ani po narození Baaka Kwanza nezbavila a už jí to asi zůstane napořád. A je legrační, že už to po ní dělá i její malý Baako.

Dost velkou zprávou je to, že do Belfastu přijde během měsíce nová samička z Bristolu. Je jí asi 9 let a všichni doufají, že přivítání do rodiny proběhne líp než to bylo s Kwanzou. Ale teď jsou úplně jiné okolnosti a Gugas je už mnohem sebejistější a klidnější, než byl před třemi lety, kdy na něj padla spousta změn a povinností. Tracey říkala, že by byla radši, kdyby ten příchod byl třeba až tak za rok, až budou prckové větší, ale vyšlo to takhle. Už jednou se to odsunovalo kvůli těhotenství Kwanzy a teď už se to měnit nebude. Tak jsem moc zvědavá, jak to tam půjde a moc doufám, že dobře a v klidu.

Tracey se taky ptala na Bikiru. Věděla o její operaci i o jejích problémech, ale netušila, čím to je, protože v Belfastu prej nikdy žádné podobné potíže neměla. Ale potěšilo ji, že Bikirka má svého věrného Pátka v Kiburim a že pořád chodí po dvou se založenýma rukama na prsou.

U Gugase jsem si několikrát všimla takových divných hrbolků na břiše, na fotkách nejsou nikde vidět, protože Gugas si přes břicho dává při pózování ruce, ale jsou vidět na fotkách z přechozích let. Ptala jsem se Tracey, co to je. Prej sami neví, ale má to tam už hodně dlouho a nemění se to. Nejdřív si mysleli, že je to kýla, ale ukázalo se, že ta to není. Gugas s tím nemá žádné problémy a tak si myslí, že je to prostě jen nějaká tuková boule. Nic špatnýho to snad není, protože to tam má opravdu celou dobu, co je u nich.

Při tom přišla řeč a zavzpomínaly jsme i na Boulase, silverbacka, který odešel z Belfastu před 3 roky a nedávno zemřel při banální operaci. A potom se už všechno odehrávalo uvnitř. Podmínky k focení jsou tam opravdu příšerné. Přítmí, zamlžená skla a skoro všechna jsou pomalovaná zeleným listím. Je to velká škoda, protože třeba Kwanza a s ní i Baako mockrát přišli až k oknům a rádi by se podívali, kdo to stojí za nimi. Ale přes to zelené nadělení toho moc neviděli a my bohužel taky ne.

A konečně jsme už taky uviděli Kamili s malou Kibibi. Moc se mi líbilo, jak se potom obě maminy s dětma sešly na kus řeči v rohu (na fotkách je Kibibi, Baako byl zrovna zahrabaný v dřevitce) a když probraly ty nejnovější události, tak se Kwanza s Baakem odebrali k odpočinku na síť. Tedy, odpočívala Kwanza, Baako neúnavně cvičil a posiloval svaly.

Přes všechny ty malé nedostatky, které má určitě každá ZOO, se mi tahle návštěva moc líbila. Byla jsem šťastná za Kwanzu, že se její život tak proměnil, že se z té bázlivé gorilky, denně bité, stala pyšná mamina, za Gugase, že přestal být uzlíkem nervů, za Kamili, že se i ona dočkala svého miminka a za Delilah, že má na "stará kolena" takové milé povyražení. Bylo úžasné vidět krásnou a spokojenou gorilí rodinku a už se moc těším, až tam ti dva prckové ještě pořádně rozčeří stojaté vody. Tak zase za rok, Kwanzičko a ostatní.

Po cestě zpátky jsme ještě strávili spoustu času u šimpanzích holčiček. Je velká škoda, že ani tam nemají možnost přijít ke sklu za návštěvníky, protože o to evidentně stály. Ale venku je jejich výběh udělaný tak, že se na ně návštěvníci dívají přes sklo dolů. Několik fotek jsem vyfotila v pozici "převis přes sklo", kdy mě manžel držel za nohy, abych nespadla mezi šimpanze. Ale jinak bych měla na fotkách místo roztomilých šimpanzích slečen odrazy neroztomilých člověčích návštěvníků :o)

Belfast 2014

Šimpanzí rodinka