Belfast 2012

V Belfastu mají jedno rčení - když jsou vidět kopce za městem, bude pršet. Když vidět nejsou, už prší. Vždycky jsem si říkala, že je to přehnané, ale poslední dva roky se tím dá skoro řídit. A tak stejně jako vloni jsme do ZOO vyrazili za slunce a stejně jako vloni dojeli v dešti. Šli jsme rovnou ke gorilám a já jsem nadávala jak špaček, protože vloni jsme je kvůli dešti vůbec neviděli venku a obávala jsem se, že letos to bude stejné. Naštěstí Velký Gorilák uznal, že opakovaný vtip už není vtipem a tak než jsme se nahoru ke gorilímu domu doškrábali, seslal nám sluníčko.

U goril se zrovna uklízelo a tak jsem zjišťovala, kde kdo je. Gugas byl vidět venku hned pod oknem a pak jsem našla i Delilah, která seděla v rohu výběhu. Neviděla jsem Kamili a Kwanzu, ale pak jsem si všimla dvou tmavých bodů na dřevené platformě až na vršku v horní části výběhu. A tak jsme se vydali nahoru.

Kwanza měla z asi prvních návštěvniků toho dne evidentně radost, nespustila z nás zraky a i když jsme přecházeli od okna k oknu, otáčela se za námi. V dálce za Kwanzou bylo videt kousek města a tak mi Kwanza připadala jako na obraze od nějakého místního malíře.

Potom jsme se šli zase podívat dolů a po cestě se potkali s jednou ošetřovatelkou, se kterou jsme mluvili už i v minulých letech. Hned nás poznala a řekla, ze za námi za chvilku přijde. Měla jsem pro ošetřovatelky album s fotkama Bikiry a Taníka a magnetku s Bikirou ze ZOO. Ošetřovatelka se mi představila jako Caroline a ze všech věcí měla velkou radost. Dlouho jsme si o Bikiře, jejím porodu i o Taníkovi povídaly. Hodně se na Bikiru vyptávala, zajimalo ji, jestli pořád chodí po zadních a nad fotkami jejího synka jihla stejně jako my všichni. Taky mi řekla, že by se někdy ráda podivala do Prahy za Bikirou a že by ji zajímalo, jestli by ji poznala a jak by reagovala.

O gorilách v Belfastu jsem se opět dozvěděla spoustu informací. A začnu Kwanzou, která asi zajímá každého nejvíc. Věděla jsem, že už se jí vede mnohem líp, než když jsem ji viděla naposled a Caroline mi to potvrdila. Kwanza je naprosto spokojená a veselá gorilka, hraje si se všemi včetně Gugase, který ji i pravidelně páří. Sama jsem viděla, jak po ní Gugas jede a tak jsem se ptala, jestli zrovna Kwanza není v říji. Dozvěděla jsem se, ze sice má dva týdny zpoždění, ale akorát den předtím jí dělali těhotenský test a ten dopadl negativně. Takže zatím žádné sladké tajemstvi na obzoru není, ale všichni doufají, že je to jen otázka času. Caroline se mě ptala, jak se jeví Kwanza mně, jestli se mi zdá, že přibrala. A to se mi opravdu zdálo, celkově vypadala větší a dospělejší, vloni to byla taková malá ustrašená gorilka a letos krasná sebevědomá samička. Jen ji prej pořád zůstal zlozvyk cucat si prst, jako kdyby měla cumel. A Kwanza nam to hned několikrát předvedla.

Další členkou rodiny je Kwanzina velká kamarádka Kamili. I letos jsem je viděla skoro pořád spolu, jsou na sebe prý hodně fixované, i když její bodyguardské služby už Kwanza nepotřebuje. Gugas ji taky páří, ale Kamili ma hlavní slovo a dovolí mu jen to, co sama chce a prý častěji nechce nez chce. Je to takova nejmenovaná šéfka skupiny, moc hezká gorilka, ktera pořád vypadá, že se usmívá. V Belfastu tedy prý nemají alfa samce, ale alfa samici. 

Další v řadě je Delilah, která oslavila už 49. narozeniny. Dostala k narozeninám dort, kde byla náplň z tvarohu a kterého snědla kus Kwanza a ošetřovatelky tak zjistily, ze je Kwanza zřejmě alergická na mléčné výrobky, protože se ji poté udělala na hrudi bílá vyrážka, které se dlouho nemohla zbavit. Delilah ale vypadala skvěle. Při zívání jsem viděla, ze jí sice chybí docela hodně zubů, ale jinak je ve výborné kondici. Skoro jsem ji nemohla poznat, vloni celou naši návštěvu proležela na palandě a teď v jednom momentu mrštně přelezla celý pavilon v závěsu pod stropem. Když jsem to pak říkala Caroline, tak mi potvrdila, ze to dělá docela často, jen tak pro radost.

No a konečně Gugas. Od pohledu takový méďa Béďa, o dost menší než Richard, člověk by s ním hned dal řeč. Jsem moc ráda, že už všechny nastálé změny celkem vstřebal, Kwanzu vzal za členku své rodiny a neprožívá tolik stresu, kolik vloni. Pořád ještě má momenty, kdy si sedne a kolíbá se zepředu dozadu a to jsou prý chvíle, kdy je z něčeho nervózni. Ale je to už úplně jiný Gugas než před rokem. Několikrát za tu dobu, co jsme tam byli, se rozběhl napříč pavilonem a ženský se před ním rozprchly, ale nebyla v tom žádná panika a taky hned zase slezly dolů. A zrovna Kwanza s ním klidně uždibovala zeleninu z jedné hromádky. Taky jsem viděla, že pod stropem bylo přidělané to vloni tolik diskutované sedátko, ale Kwanza ho už nepotřebuje a ani jednou na něj nešla. Zkrátka všechno se tam změnilo k lepšímu a tak budu doufat, že to tak bude pokračovat i dál.

Caroline mi ještě prozradila jednu věc, že u Gugase dělali rozbor spermatu, jestli je vůbec plodný. Výsledky nebyly nejlepší, ale neplodný není. Zatím tedy nebudou nic podnikat, nechají všechno na přírodě a taky chtějí dát Gugasovi víc času, aby se vzpamatoval na sto procent a pak se mu možná zlepší i kvalita spermatu.

Návštěvu u goril jsme pak na chvilku přerušili, protože hned ráno se nás Caroline zeptala, jestli jsme už byli u šimpanzů. Nebyli, v tom dešti jsme metli rovnou ke gorilám. A tak nám řekla, ze tam rozhodně musíme jít, protože tam mají miminko. Šimpanzí holčička se narodila 17. března 2012, v den Svatého Patricka, dostala jméno Lucy a každý rok se tak bude slavit nejen St. Patrick's Day, ale i její narozeniny. Její matkou je už 40-letá Lizzi. A tak jsme se od goril odebrali rovnou k šimpanzům a měli jsme velké štěstí, ze Lizzi s Lucy seděly hned kousek u okna a tak jsme tu roztomilou malou holčičku mohli vidět. Naopak ale velká škoda byla, že se skoro vůbec nedalo fotit, protože okna byly neskutečně špinavý a nenašla jsem ani malý kousek, přes který by se dal udělat aspoň jeden dobrý záběr. A tak fotky nechám aspoň jen pro ilustraci, ale i tak snad bude vidět, že Lucy je opravdu nádherné miminko.

Od šimpanzů jsme šli zase zpátky ke gorilám, potkali se ještě jednou s Caroline a byla jsem moc ráda, že z mojí původní nechuti k nějakému setkáni se nakonec vyklubalo skvělé, dlouhé a hlavně kamarádské povídání s milou ošetřovatelkou. Shodly jsme se na tom, že obě milujeme zvířata a obě jsme měkkosrdcatý. Caroline se i po roce a půl od smrti Kukumy objevily v očích slzy, když jsme se k němu v rozhovoru vrátily a byla mi tím opravdu hodně blízká. A tak jsem nakonec odcházela s moc dobrým pocitem nejen z velkého zlepšeni vztahů v gorilí skupině, ale i z toho, ze také člověčí vztahy zůstaly nenarušené. Skvělý pocit mi pokazila jen vybitá baterka ve foťáku, už druhá, takže spousta dalších zvířecích obyvatel zůstane jen v mé hlavě. Ale jinak návštěva ZOO i přes skoro celodenní děšť neměla vůbec žádnou chybu na kráse.

Belfast 2012