Belfast 2017

V červenci jsme jako každý rok navštívili ZOO v Belfastu, kde se gorilí skupina oproti loňsku opět trochu pozměnila. Tatam jsou doby, kdy ošetřovatelé toužebně čekali na narození mláděte a už se vážně uvažovalo o získání nového silverbacka, protože Gugas se po všech výsledcích a rozborech jevil jako neplodný samec. Jenže se stal zázrak a během posledních čtyř let stihl tento "neplodný samec" rozmnožit svoji skupinu o tři děti. Na tu poslední, krásnou holčičku Olivii, jsem se obzvlášť těšila, protože vloni touhle dobou ještě zařezávala u maminy v břiše.

Skupina je nyní tedy už osmičlenná a skládá se z pěti dospělých goril a tří dětí. Gugas je skvělý otec a vypadá to, že už úplně zapomněl na všechny trampoty z doby před pár lety, kdy na něj najednou padla velká zodpovědnost a on se nedokázal vyrovnat se stresem z odchodu tří členů skupiny a zároveň příchodem nového člena. Tenkrát to bohužel odnášela Kwanza, ale tohle už je opravdu dávná minulost.

Gugas (*5.3. 1995) je nyní kliďas a vychází se všemi dobře. Hraje si s potomky, nechá je kolem sebe lítat a blbnout a jenom když se mu zdá, že už to trochu přehánějí, tak je mávnutím tlapky zklidní a zase je pohoda. Jeho kolíbání coby známka nervozity už úplně přestalo a z Gugase se stal přesně ten vůdce skupiny, kterého v Belfastu potřebovali.

Nejstarší gorilou ve skupině je Delilah (*15.5. 1963). Je pořád aktivní a celkem v pohodě, ale bylo vidět, že pohyb jí už dělá potíže a unavuje ji. Nedokáže se pohybovat tak rychle jako dřív, chybí jí spousta zubů, zkrátka je to už gorilí babička. Je pořád velkou ochránkyní hlavně prvního mláděte ve skupině, téměř čtyřletého Baaka, ale ten ji už docela zmáhá. Rád se od ní nechává vozit, i když je už pro ni hodně těžký a Delilah ho sotva uveze. Kromě toho ale Baako v poslední době taky rád využívá svoji převahu a nenechá si ujít příležitost, aby Delilah šťouchl nebo plácnul. Delilah to snáší s klidem, jde přece o jejího milovaného Baaka, ale ošetřovatelé jsou už na Baaka někdy rozzlobení. Poté si na ni naskočí jakoby nic, pošeptá jí do ucha "co jsme si, to jsme si" a zase je z něj malý sladký Baako.

Druhá nejstarší ve skupině je samička Kamili (* 1.6. 1987). Kamili je maminkou Kibibi, která na nás dole na fotce špulí svoji roztomilou prdýlku s bílým puntíkem. Kamili jsme letos moc neviděli. Když byli všichni venku, tak se schovávala v tzv. podpalubí, což je návštěvníky neoblíbený podzemní prostor mezi venkovním a vnitřním výběhem. Ale potom se přece jenom přišla na chvíli ukázat a Kibibi se k mamince hned přilepila, i když jinak je už úplně samostatná a s Baakem tvoří skvělou dvojici komiků. Letos jsme Kamili ani neviděli v družném hovoru s její kamarádkou Kwanzou, ale to bylo i tím, že jsme dlouho vůbec neviděli Kwanzu. Myslela jsem, že se taky schovává někde v podpalubí, ale když jsme na čas gorily opustili a šli kolem venkovního výběhu směrem nahoru, zjistili jsme, že Kwanza se prostě vykašlala na veškeré povinnosti a šla se nahoru na zahradu opalovat. Trochu si se mnou pohrávala, protože nahoře jsou okna dost daleko od sebe a když jsem chtěla udělat fotku, kde by Kwanza byla vidět, musela jsem několikrát přeběhnout sem a tam. Kwanza jako by to věděla a schválně se vždycky otočila přesně na druhou stranu, než kde jsem byla já. Ala nakonec se přece jen zadařilo.

Kwanzin příběh všichni znají a i tady v článcích jsem ho několikrát zopakovala, tak nemá cenu o tom znovu psát. Hlavní je to, že po perných začátcích v téhle skupině se Kwanza (* 1.4. 2002) napevno usadila, stala se matkou prvního Gugasova syna Baaka a všechno ostatní může být zapomenuto. V současné době tak trochu žárlí na Namoki a přízeň, kterou Gugas své nejnovější manželce věnuje a tak Kwanza někdy Namoki zlobí a pronásleduje ji na každém kroku. Namoki před ní ustupuje i do výšek, ale to Kwanze nebrání v tom, aby ji tam následovala. Občas ji dokonce zkouší stáhnout za nohu dolů a Namoki s malou Olivií na zádech z toho není pochopitelně odvázaná. Není to ale nic vážného, jen takový Kwanzin rozmar a touha být pořád jedničkou pro Gugase, který ji v minulých časech tak potrápil.

Od ošetřovatelek jsme se taky dozvěděli, že Kwanza je opět pravidelně v říji, ale zatím si tam nepřejí další gorilče, prostor je už dost zaplněný a pro tuto chvíli tři mláďata bohatě stačí. No a ke Kwanzinu povídání musím dodat fotku s cucajícím palcem, protože to k ní neodmyslitelně patří. Tenhle zlozvyk přetrvává hodně let a už se ho asi nezbaví.

Dostávám se k poslední dospělé samici ve skupině a třetí matce - Namoki. Namoki (* 17.5. 2005) je v Belfastu teprve necelé tři roky. Od začátku měla štěstí na velkou přízeň ze strany Gugase a smůlu na žárlivost ze strany Kwanzy. A jak jsem už psala u Kwanzy, žárlivost neustala ani narozením dcery Namoki, Olivie, spíš naopak. Naštěstí Namoki není žádný uzlíček nervů a dokáže přecházet občasné výpady žárlivosti s klidem. Prostě dělá, jako by se nic nestalo a Kwanza se uklidní. Oproti loňsku mi Namoki přišla taková větší, kulatější a i ošetřovatelky potvrdily, že jí hodně chutná a že přibrala na váze. Což v případě Namoki nevadí, ale i tak se tam snaží, aby si gorily udržovaly svoji váhu a moc nepřibíraly. Dostávají hodně jídla, odpolední rozhoz byl opravdu velkolepý, ale jedí hlavně zeleninu a tak se všem daří být v limitu.

Od Namoki přejdu rovnou k její holčičce Olivii. Olivia se narodila 28.8. 2016, takže brzy oslaví první narozeniny. Je krásná, nebojácná a silná, prý už ve svých pouhých dvou dnech se při jízdě udržela na mámině břiše. Namoki jí občas dává zabrat. Když chce mít klid, zahrabe ji do slámy a nechá ji tam být. Teď už si to Olivia nenechá líbit a brzo se vyklube ven, ale prý když byla miminko, Namoki ji nechávala takhle "uklizenou" na dost dlouhou dobu. Až si toho všimli návštěvníci a tak se musela dát na sklo cedulka, objasňující, že "jako každá matka, i Namoki si musí odpočinout, ale žádné strachy, ona se pro svoji dceru zase vrátí."  

Olivia už dostává volnost a tak si hraje se svými sourozenci a někdy to vypadá dost strašidelně. Uvnitř jsme viděli situaci, ze které mi šel mráz po zádech. Baako ji sebral ze země, hodil si ji na záda a okamžitě vyšplhal až ke stropu, kde se s ní začal houpat a ručkovat po stropě sem a tam. Olivia se statečně držela a potom si řekla, že to taky vyzkouší. Chytila se stropní mříže jednou rukou a ve velké výšce se začala houpat, ale bylo vidět, že si tím není úplně jistá, navíc Baako při svém houpání do ní docela vrážel a já jsem trnula strachy, že se neudrží a spadne. Naštěstí si toho už všimla i Namoki, hbitě pro ni nahoru vylezla a malou dcerku vysvobodila. Olivia dostává dost drsnou školu, například taky chytila herdu do hlavy velkou pneumatikou, zavěšenou na způsob houpačky, ale tak je to ve všech rodinách se staršími sourozenci. Aspoň z ní bude gorilka, kterou jen tak něco nerozhodí.

A konečně jsem se dostala k posledním dvěma lupínkům, Baakovi a Kibibi. Baako (* 3.8. 2013) je syn Kwanzy, nejstarší ze všech tří dětí. Je to velký frája, který se rád předvádí a má věrnou kámošku v o půl roku mladší Kibibi (* 30.3. 2014), která se nenechá v ničem zahanbit. Pro návštěvníky jsou prostě atrakcí a jejich hrátky nemají chybu. Když se jim zadaří, zapojí do hraní i Olivii a tak už teď se těším na příští rok, kdy tam bude asi hodně veselo. Asi tak, jako když se do toho pustí společnými silami Kiburi, Nuru a Ajabu ;o)

Za všechny informace z pavilonu goril moc děkuji oběma ošetřovatelkám, jako vždy velmi milým a vstřícným, Tracey a Lindě. Ty nám taky řekly o oslavě 10. narozenin tygřice Kinabalu, na kterou jsme se potom šli podívat.

Na závěr jsme se ještě vrátili k výběhu medvědů brýlatých za malou Lolou, která se narodila vloni. Při první cestě kolem jejího výběhu se schovávala a dalo se jen tušit, že tam nahoře se něco hýbe a bude to možná ona, podruhé se nám už ukázala. Od loňska hodně vyrostla a za rok ji už možná nerozeznáme od mámy. A to je z letošní návštěvy asi všechno. 

Belfast 2017