Budapešť 2013

Po třičtvrtě roce jsme se opět vydali do Budapešti. V ZOO nepatrně podražilo vstupné, ale zato bylo k vidění mnohem víc zvířecích obyvatel, než při naší poslední návštěvě. Nejvíc mě táhla gorilí rodinka, ke které jsme se postupně několikrát vrátili, ale bylo tam i plno dalších lákadel, jako třeba slůňátko nebo čtyřčata lvíčat.

Gorilí rodina v Budapešti se v březnu rozrostla o krásnou Hakunu. Tu jsme spolu s N'Yaoundou a Bongem uviděli ve vnitřním pavilonu hned na začátku, ostatní byli oddělení v zázemí. Vidět byli jen tihle tři a protože jsem nevěděla, jak ostatní Hakunu přijali, měla jsem radost, že Bongo byl s novou tetou očividně kamarád a jeho mamka N'Yaounda taky. 

Potom se už vzadu začaly postupně zvedat šubry a venku se představovali všichni členové gorilí skupiny: samec Golo, nejstarší samička Liesel, další samice Iringa, nejnovější členka rodiny Hakuna Matata, nejmladší "celá Mojka" N'Yaounda a s ní její krásný synek Bongo. Strávili jsme u goril nejdřív asi hodinku a trochu mě vyděsila N'Yaounda, která se vyšplhala na hodně vysoký strom a pohodlně se usadila na jeho vršku, jako by to byl ten nejpohodlnější ušák. Docela jsem si oddychla, když zase slezla dolů.

Potom jsme se vydali na procházku po ZOO. Těšila jsem se na sloníka, ale bohužel tam zrovna probíhala nějaká konference a sloní výběh od návštěvnického prostoru byl uzavřený. Dostali jsme se ke slonům z druhé strany, ale byli vidět jen z dálky a přes ohrazení, takže jsem si sloního prcka moc neužila.

Od slonů jsme se pak vydali směrem ke lvům a jejich početné rodince. Lvíčata byla nádherná a mohla bych se na ně dívat celou věčnost. Hrály si jako koťátka, ale zároveň už taky trhaly kusy masa jako skutečné šelmy. Fotit se opět moc nedalo, všichni byli za hodně špinavým sklem.

Při jednom z návratu ke gorilám jsme natrefili na komentované krmení. Dva ošetřovatelé házeli dolů ovoce, zeleninu, oříšky a vitamínové koule a tak se celá rodinka seběhla zrovna před naše okno a nastaly hody. Golo zasedl jako král na trůn a sebral si ze země jenom to, co mu dopadlo na dosah ruky. Hakuna byla kousek od něj a byla radost se dívat, s jakou chutí baští. Malý Bongo si vybíral, co mu nejvíc chutnalo - byl to nejdřív zelený salát, ale potom začaly z nebe přistávat oloupané pomeranče a ty prej byly ještě lepší pochoutka než ten salátek. No, ani se mu nedivím. Nejvíc mě ale pobavila Iringa, která si vylezla na strom, aby byla blíž ke zdroji. Ošetřovatlé jí házeli pamlsky přímo do rukou a když dojedla, pokaždé dvakrát tleskla do dlaní, že je připravená na další přídavek. Skoro všechno se jí povedlo chytit a jen asi dva kousky jí vyklouzly a spadly dolů, kde se o ně postalral Bongo.

Po krmení se mi povedlo na chvilku promluvit s ošetřovateli. Řekli mi, že Hakuna je v pohodě a že se rychle začlenila do skupiny, což bylo vidět potom i na konci naší návštěvy, kdy vozila na zádech Bonga.

S gorilami sousedí skupina orangutanů. Venku byla malá Moira s rodiči, uvnitř pak byli další dva orangutani. Jeden z nich si hověl v dřevitce, přikrýval se papírovou krabicí a byl neuvěřitelně roztomilý. Když jsme se vrátili, papírovou krabici vyměnil za přepravku, ale jinak byl pořád na stejném místě. A ani sama nevím, jak se mi povedlo vyfotit Moiru s maminkou, protože venku se dá fotit jen přes husté pletivo nebo přes sklo plné odlesků.

Co dodat? Budapešťská ZOO je moc pěkná. Rozlohou není velká, což je výhoda, protože se dá celá obejít dvakrát a pokud o něco přijdete poprvé, je šance to vidět při druhé trase. Už teď se těším na další rok, až se tam vypravíme znovu. A nic na tom nemění fakt, že jsem při focení želviček sjela nohou do vody a čvachtala pak celou dobu, než jsem se mohla konečně přezout :o)

Budapešť 2013