1. března 2014

Krásné počasí v sobotu 1. března roku 2014 se projevilo už na nádraží v Holešovicích a tak autobus do ZOO odjížděl úplně narvaný návštěvníky. Na rozdíl od ZOO jsem z toho žádnou radost neměla, ale naštěstí u Gorilkových zatím žádné návaly nebyly.

Takhle nějak to vypadalo po našem příchodu: Richard si ležel na své palandě a poctil mě mírným zvednutím své spanilé hlavy, kluci si hráli s autíčkem, ale to ne a ne se rozjet, tak si Kibi sedl dovnitř a chtěl po Nurískovi, aby ho tlačil. Jenže Nuru prej není padlej na hlavu a tak se za chvilku radši přesunul do hnízda k mamce Kijivu, aby jí pomohl s okusováním větviček. Tvářil se přitom jako kandidát na nového ředitele ZOO. Bikirka se ladně procházela pavilonem a sem tam si přitom něco slupla a Kiburi si šel po svém agitačním nezdaru popřemýšlet o životě k tetě Kambě. Shinda se prvně trochu schovávala u jiného okna, ale pak se rozhodla taky předvést a rozvalila se tak ladně, že Richard neodolal a šel ji pěkně zblízka zkontrolovat.

Dál se nic zvláštního nedělo, lidí pomalu přibývalo a míst u oken ubývalo. Kluci se potom přesunuli k prostřednímu oknu, kam jsem se po nějaké chvilce procpala i já a začali předvádět svoji show "Já na bráchu, brácha na mě". Zdálo se to nekonečné a klidně bych na ně mohla donekonečna koukat s pusou od ucha k uchu. Oba mají energie na rozdávání a když se zdálo, že to jednoho přestalo bavit a vyhlásil oddychový čas, tak druhý vyskočil jak péro z krabičky a začalo to nanovo. Vyfotila jsem u toho hromadu fotek, ze kterých jsem pak nechala ty, kde je aspoň něco vidět, většinou je to Nurískův širokánský úsměv. I po probírce jich zůstalo pořád dost a tak jsem je dala dokupy a udělala z nich krátké video, které je tady. Podobné video jsem dělala už jednou, tenkrát byl jedním z aktérů taky Kiburek a tím druhým byl nezapomenutelný Tatu. Jejich video s názvem Bratrská rapsodie je zde.

Nakonec se ale i ti dva Duracellové trochu unavili a nastal čas siesty. Nuru se šel stulit k tetě Kambě a Kiburek se natáhl vedle nich. Shinda trochu špekulovala nad taktikou pro blížící se oběd, Bikira šla zkontrolovat stav motorového vozidla a přitom si preventivně posbírala pár kousků salátu, Kijivu se svědomitě zabývala depilací tentokrát stehenních částí svého těla, Kamba se po osvobození přísavky na chvilku osamostatnila, ale po chvilce si už s Nurískem hrála na strašidlo a pán domu Richard ležel spokojeně u posledního okna s nohama nahoře a vůbec mu nevadilo, že si ho tam nemůžu vyfotit, protože se na něm odrážely všechny růžové, puntíkaté a různě strakaté bundy dětí. Tak teda díky aspoň za kus nohy, pane Richarde.

Pak se už konečně přiblížil čas oběda. Jenže dlouho to vypadalo, že vlastně nic nepřijde a nejdřív Shinda a po ní i Nuru z toho byli tak vedle, že si vyrobili svůj vlastní předkrm, aby jim to čekání líp utíkalo. Nuru to pak šel trochu vyskákat hraním v hamace, protože potřeboval mít přece prázdné bříško pro opravdický oběd.

No a konečně přišla ta bezva chvíle, když se otevřely dveře a začaly se rozdávat kelímkové příděly. Kiburek nezaváhal a ve vteřince už pelášil s kelímkem po dvou nožkách, jak kdyby přišel rovnou z učení tety Bikiry. Teta Bikira se oběda bohužel nezúčastnila a všechno dění jen pozorovala z dálky povodňových schodů. Bylo mi jí líto, protože když už bylo po všem a dveře se zabouchly, Bikirka se k nim vydala a zkoumala, jestli tam pro ni náhodou něco nezůstalo. A možná si u v duchu říkala, jéje, to jsem zaváhala.

Kiburi si pak krásně vyhrál s prázdným kelímkem a i když mu ho v jednu chvíli Kijivu lstivě ukradla, nic si z toho nedělal a za moment jsem ho viděla s jiným kelímkem, odcizeným zřejmě tetě Kambě. Potom předvedl pár krásných výmyků a šel se věnovat výrobě vlastního mléčného recyklátku. S jeho konzumací mu zcela nezištně pomohl bráška Nuru. Richard si potom prošel pokojíček, zkontroloval, že je všechno tak, jak má být a vypadal naprosto spokojeně.

A za celou Gorilkovic rodinu se rozloučí Kiburek, protože si přede mnou čechral peříčka jak kačer a byl naprosto jedinečný, úžasný a neodolatelný. Díky, Kibísku.

P.S. Protože těch fotek hlavně s Kibim mám strašně moc, dám je samostatně do videa a přidám k nim i fotky Nuríska.

Březen 2014

Nuru a Kiburi, březen 2014