29. srpna 2009

Ráno jsem se probudila a lilo jako z konve, obloha celá šedivá a ani náznak nějakého zlepšení. HURÁÁÁÁÁ, pravé počasí pro návštěvu Gorilkových v Praze. V ZOO bude poloprázdno, nebudeme se s nikým tlačit u okna, to si to krásně užijeme.

Ha ha. Z plískanice na Vysočině jsme přijeli do prosluněné Prahy a ZOO byla plná lidí v šortkách a sandálech, zatímco my (já a můj muž) jsme se se potili v zavřených botách, svetrech a s mokrým deštníkem v batohu.

V pavilonu u Gorilkových zatím naštěstí žádný nával nebyl a tak jsme se bez potíží dostali k oknům. Gorilkovi zrovna pojídali zeleninu, Tatu měl v puse kus mrkve, Kijivu přežvykovala salát, ostatní si hledali poházené kousky ve všech možných schovkách. Kijivu šla nahoru na schody, Tatu se salátem v puse a v dobré víře za ní, ale když k mamce došel, Kiji mu vytáhla ten jeho kousek salátu z papule a snědla ho sama :o) Trochu ho to rozhodilo a nemohl pochopit, kam mu ten salát najednou zmizel, ale nějak si to pak v hlavičce přebral. Od poslední návštěvy povyrostl, ale byl pořád stejně roztomilý.

S Mojkou nám předváděli celou škálu dovedností, Tatu hlavně visení na laně za zuby (jauvajs, normálně mě rozbolely moje vlastní zubiska, když jsem ho pozorovala) a Mojka metala jeden kotrmelec za druhým. V jednu chvíli si počkala, až k ní bude visící Tatu otočený zády a pak do něj strčila, až sletěl z provazu jako nahnilá hruška. Chudák Tatu chvíli vyjeveně koukal, ale pak to Mojce vrátil tak, že když to nečekala, skočil jí na záda a už se před náma převalovali. Zatím ještě vyhrávala Mojka, ale už brzo to bude vyrovnaný zápas.

Mojinku taky zaujala moje taška s velkou fotkou Kamby a Mojky a přišla si ji zblízka okouknout. Taška je pěkná, ale ve fotolabu se spletli a místo černé mi udělali červenou. Nejdřív mě to štvalo a chtěla jsem to reklamovat, ale pak jsem si řekla, že ta červená zase gorilátka víc zaujme a taky že jo.

Měla jsem sebou i Tondu, ale na toho ten den nedošlo. V pavilonu se začali hromadit lidi a tak jsme několikrát odešli a zase se po čase vrátili zpátky. Odpoledne při jednom z návratů byla zrovna puštěná sprcha a tak jsem myslím poprvé na vlastní oči viděla, jak si to Mojka užívala, chytala vodu do dlaní a čistila se. Byla mokrá od hlavy až k patám, ale jak se tvářila důležitě, no prostě velká slečna.

Dalším zajímavým momentem bylo určitě krmení v jednu hodinu přes mříže, servíroval se tvaroh a Tatu ho dostával po lžičkách, tohle krmení musí být tak nádhernej zážitek, že bych ho vyměnila klidně třeba za celou dovolenou, kdyby mi to někdo výměnou nabídl :o)

Kamba trávila dost času na schodech a Mojka se za ní šla semtam pomazlit a trochu si cucnout mlíčka, pak si ho vyplivovala do dlaní a zase lízala.

Shinda se tentokrát nijak nepředváděla, nebo aspoň ne v tu dobu, kdy jsme tam byli. Ale jako typická Shinda nám ukázala několik svých ležérních siestových poloh, až jsem jí to vážně záviděla.

Richard nám zase předvedl nový posed při čurání, většinou si sedá tak, že jednu nohu pokrčí, druhou opře o strom a jde to ven, ale tentokrát si sedl jakoby nic, zkřížil ruce na prsou, chytal lelky a přitom se mohutně vyprazdňoval. Elegance sama :o)

No a Kiji měla momenty s Tatunkem, kdy jsem si říkala - hotová madona s děťátkem, něco z toho mám na fotkách. Takže zase někdy u Gorilkových a už aby to bylo :o)

Srpen 2009