22. dubna 2010

Před dnešní návštěvou jsem tak trochu doufala, že se třeba stane zázrak a Kijivu porodí před mýma očima, ale nestalo se tak. Nejenže jsem neviděla Kijivu porodit, ale hodně dlouhou dobu jsem neviděla Kijivu vůbec. Vždycky byla schovaná někde, kde na ni nebylo zrovna moc vidět. Chvilku ležela pod Richardovou palandou a mazlila se s Tatunkem, ale jinak byla většinou zašprajcovaná mezi stěnou a pařezem. To asi abysme si nikdo nedělal žádný zbytečný naděje, jako by tím chtěla říct - i kdybych nakrásně teď porodila, stejně uvidíte houby :o)

Jinak ale u Gorilků bylo krásně jako vždycky. Mojka si vynesla nahoru na schody obrovskou náruč dřevitky, aby se v ní pěkně usadila, ale brzo na ni vlítl poděs Tatu a dřevitková kupka lítala vzduchem.

Kamba dělala rozhodčího a v jednu chvíli, když přišla na čumendu i Shinda, ji Kamba vyhnala ze schodů. Prostě dalšího sudího tam zrovna nepotřebovala.

Při krmení v 1 hodinu všichni dostali vitamínové koule. Kiji si tu svoji donesla nahoru na schody, ale bohužel jí koule dlouho nezůstala. Prvně za ní vylezl Tatu a koukal na mamku stylem ubohého, podvyživeného synka, ale to bylo Kijivu celkem šumafuk. Jenže pak se stala dost nezvyklá věc, aspoň já si nevzpomínám, že bych to kdy viděla - najednou vyběhl až nahoru i Richard a chudák Kiji zůstala bez vitamínků.

No ale ani Richard si moc nepošmákl, protože situace využil Tatu a ve smyslu pořekadla, když se dva perou, třetí se směje, uzmul to, co spadlo mezi mámu a tátu a bleskurychle s tím zmizel až nahoru ke stropu, kde si na tom spokojeně pochutnával. Kiji mi bylo dost líto, ale nezdálo se, že by ji to nějak vyvedlo z míry.

Taky jsem letos viděla Gorilkovic poprvé venku, sluníčko svítilo a tak si to užívali. Vlastně až na Richarda, který se vydal jenom na zápraží, odkud měl všechny pod kontrolou. Teda možná si to aspoň myslel :o)

Díky, milí Gorilkovi, za další krásný zážitek a už se těším, že až se za vámi zase vypravím, bude vás už o jedno roztomilé mrně víc.

Duben 2010