Budapešť 2016

Letos se návštěva budapešťské ZOO vyvedla ve všech směrech. Počasí bylo ideální, na konec října dost teplé, návštěvníků bylo přiměřeně a viděli jsme všechno, co jsme vidět chtěli.

Naše první kroky směřovaly jako pokaždé ke gorilímu pavilonu. Na tom není nic divného, protože je umístěný hned kousek od vchodu. Sousedí s orangutány, což je velká výhoda, protože jsem tak mohla neustále přebíhat od jednoho k druhému, podle toho, kde se zrovna uvolnilo místo.

Gorilí skupina se od loňska nejen nerozrostla, ale naopak, je jich o jednoho míň. Chybí tam Hakuna Matata, která byla 9. prosince 2015 přemístěna do francouzské ZOO Vallée Des Singes. Důvodem jejího přesunu bylo hlavně to, že Hakuna do skupiny nezapadla, byla hodně dominantní a vyvolávala spoustu šarvátek s druhou dominantní samicí, nejstarší členkou skupiny Liesel. Ta její útoky nehodlala trpět a tak byly bitky na denním pořádku, což neprospělo nikomu a nejvíc ze všech tím trpěl Golo, který kvůli své indispozici nemohl do šarvátek moc zasahovat. A tak Hakuna odcestovala a prý se jí v nové skupině daří dobře a narostlo jí pěkné bříško.

Ve stávající skupině v Budapešti je teď pět goril.

Silverback Golo má bohužel velké zdravotní problémy, které se postupně zhoršují. Jeho hlavním handicapem je špatný zrak, ale občas se k tomu přidá i nechutenství a vloni prodělal slabou mrtvici. Jeho zdravotní stav je nyní hlavní prioritou pro chovatele a i proto došlo k umístění Hakuny do jiné ZOO. Golo ji nedokázal usměrnit a zřejmě i to přispělo ke zhoršení jeho zdraví. Je mi ho moc líto, venku vypadal celkem v pohodě a ošetřovatelé mu při krmení házeli kusy zeleniny tak, aby je nemusel nikde vyhledávat, ale ve vnitřním pavilonu pak celou dobu seděl v koutě bez náznaku jakékoliv aktivity.

Liesel je nejstarší ve skupině, je jí 39 let. Dříve jsem ji často vídávala s Bongem, ale letos už byl každý sám. I jí prospělo, že Hakuna je pryč a vzduch se pročistil, protože často prý přebírala odpovědnost za skupinu na sebe a dost ji to vyčerpávalo.

Další samice Iringa je podobného ražení jako naše Shinda, pokud jde o jídlo. Každý rok a stejně tak i letos jsme ji viděli sedět při rozhozu na stromě, aby byla blíž ke zdroji a příděl si zručně chytala do náruče, jen občas jí něco spadlo na zem. Pokaždé, když jí jídlo došlo, dala tlesknutím najevo, že je čas na přídavek.

Zatím jediná matka ve skupině je N'Yaounda. Je matkou už skoro sedmiletého Bonga, ale ten je už dávno samostatná jednotka a tak její velkou zálibou je už hlavně jen jídlo. Připomíná mi vzhledem i chováním Mayani z Dublinu, kterou jsem taky skoro jinak než s jídlem neviděla.

A konečně nejmladší Bongo. Je už hodně velký, vždycky ho srovnávám s Kiburim, protože Bongo je jen o tři měsíce starší než on. Už vloni se mi zdálo, že je o hodně větší a takový buclatější a letos skoro dorostl svoji matku. Vůbec už nevyhledává společnost dospělých a zdálo se, že se občas trochu nudí. Určitě by uvítal nějakého kamaráda na hraní, ale to bohužel v brzké době určitě nebude, protože Golo kvůli svému postižení nemá zájem o páření. Bongo je taky jedlík a stejně jako Iringa si vytleskával další příděly zeleniny.

A teď už se přesunu vedle k orangutánům. Vloni jsme tam zahlédli sem tam kousky hlaviček a vykulená očka dvou mláďat, zachumlaných u svých maminek. Letos už obě mláďátka - holčičky - vesele řádily po celém pavilonu a skoro se od nich nedalo odejít. Jsou nádherné a pár akcí mám natočených na videu, protože vyfotit se prostě nedaly. Starší holčička se narodila 24.11.2014 a jmenuje se AnnaHanna alias Molly. Prostě jak pravila ošetřovatelka - oficiálně se jmenuje AnnaHanna, ale říkáme jí Molly.

Druhá slečna přišla na svět jen měsíc po ní, 18.12.2014 a dostala jméno Lone. Spolu s nimi je v pavilonu ještě třetí dorostenka, 6-letá Moira a tak je tam opravdu veselo. Orangutánci mě tak okouzlili, že jsem si nechala vyrazit minci s jejich podobenkou (viz foto dole).

Další velká lákadla jsou pro mě v této ZOO koaly. Vloni jsme je viděli poprvé, ale od loňska se nezměnilo vůbec nic a stejně jako vloni jsme si i letos počkali na jejich předvádění v ošetřovatelské místnosti, kde probíhá vážení, česání, případně zákroky, které jsou potřeba udělat. Oba medvídci jsou trpěliví a zdálo se, že se jim veškeré procedury i líbí.

Naše cesta po ZOO pak byla plná dalších milých zvířecích setkání. Tak třeba  nás přišel s otevřenými ústy pozdravit pan hroch, venku se nám se svojí mamkou ukázala už skoro 4-letá Asha, viděli jsme početnou klokanní rodinku a taky medvědy v jejich novém výběhu.

Je to každopádně zoologická zahrada, která stojí za návštěvu a každý rok je tam vidět nějaký pokrok. 

Budapešť 2016